Jako ortodoxní nesportovec se cílevědomě izoluji od olympijských informací. Přesto i ke mě doléhá, jak na olympiádě diskriminují Židy, jak se tam chovají muslimové arogantně a soutěž politizují, a teď i to, jak si jeden z olympijských bafuňářů přikrádá vstupenky.
Materiál Českého olympijského výboru s názvem O smyslu olympijských her praví: „Označení „olympijská myšlenka“ se všeobecně používá jako zkratka pro celý komplex myšlenek, ideálů, které vymezují olympijské hnutí. Například ideál člověka duchovní, fyzické, duchovní a morální vyváženosti, snaha po sebezdokonalování, fair play (sport jako „škola praktické rytířskosti“), účast ve sportu jako právo člověka bez jakékoliv diskriminace, sport jako součást národních kultur, olympijské hry jako setkání, symbolizující kromě výkonů také světovou solidaritu, toleranci, mírovou existenci."
To málo, co se ke mě z olympijského dění donese, je bohužel v naprostém protikladu k výše uvedeným řádkům, a není přehnané říct, že dění v Riu olympijským myšlenkám v úplnosti odporuje.
Samotné přípravy olympiády ukázaly zásadní rozpor mezi ideály a realitou. Je hezké, že ve sportu se obejdou bez jakékoliv diskriminace, jen škoda, že kvůli stavbě těch sportovišť v Riu museli vyhnat z domovů tisíce příslušníků chudiny.
Pak, vzápětí po zahájení, přišly muslimské tanečky. Libanonští muslimové nechtěli pustit Izraelce do autobusu. Saudská judistka odjela, aby nemusela nastoupit proti izraelské sportovkyni. A egyptský muslim, judista, odmítl po prohraném zápase podat ruku Izraelci. Dovedete si představit, jaký tanec by byl, kdyby po zápase nepodal bílý sportovec ruku černému? To by se to vylučovalo a posílalo domů! Že ale terčem zjevné diskriminace byli Židé, nezmohl se Olympijský výbor na žádnou adekvátní odpověď na poplivání myšlenek olympionismu muslimy.
A konečně, ve středu: Šéf Evropského olympijského výboru Patrick Hickey, který také zasedá ve výkonném výboru Mezinárodního olympijského výboru a v čele jeho domácího irského olympijského výboru, je opravdu velké olympijské zvíře. Přesto ho brazilští policisté zatkli, jak šmelí s lístky na olympiádu.
S osmi stovkami lístků, které byly určeny jeho domácímu - irskému - olympijskému výboru a které v duchu nejlepších tradic olympionismu ukrad. Naprosté popření myšlenek olympiády je fyzicky přítomné i v nejvyšších patrech olympijských bafuňářů. Tak navrhuji tu soutěž odpískat, jet domů, a přestat se tvářit, že něco jako fair play někde ve sportu ještě existuje.
