Už potřetí marně volám, že je načase odvézt z Turecka americké jaderné pumy. Země se radikálně islamizuje, Erdoğanův příklon k islámu podporuje většina Turků a v zemi roste napětí korunované krvavými útoky.
V Istanbulu došlo včera a předevčírem ke dvěma událostem, které dobře, ale tragicky ilustrují momentální atmosféru v zemi. Držme se časové osy: V úterý druhého srpna policie objevila tělo pohřešovaného syrského uprchlíka Muhammada Wisama Sankariho. Uprchl ze Sýrie do Turecka před rokem, aby si zachránil holý život — byl totiž gay. Což znamená na území ovládaném nejen Islámským státem, ale i celou řadou víceméně fundamentalistických milic trest smrti.
Pronásledování se nevyhnul ani v Turecku. Přepadli jej, zbili a znásilnili. Je celkem bizarní, že svou nechuť k homosexuálům radikálové vyjadřují homosexuálním znásilněním, ale hledat cokoliv racionálního v myšlení fundamentalistických islamistů je zbytečné. Koncem července Sankari zmizel z místa, kde v Istanbulu žil, a v úterý našla policie jeho mrtvé tělo. Bylo zmrzačené, se stopami mučení, a mělo odřezanou hlavu.
O den později došlo k incidentu s méně tragickými důsledky, jenž ovšem dokresluje, co se v Turecku děje: Sekretářka tureckého deníku Evrensel patří k europeizovaným Turkyním, chodí nezahalená. Byla právě proto, že je nezahalená, na ulici napadena skupinou dvou žen zahalených v čádorech a jednoho muže.
Ženy ji tahaly za vlasy, muž ji kopl do kotníku a zranil ji a pak ji strhli na zem. Křičeli na ni, že určitě podporovala vzpouru — proti Erdoğanovi. Děsivosti celé příhodě dodává, že paní byla v šestém měsíci těhotenství — kdy už to je fakt vidět. Islamističtí extremisté tedy bez váhání fyzicky napadli ženu, přestože věděli, že je těhotná.
Takže již potřetí upřímně prosím: Odvezte ty americké vodíkové pumy z dosahu sultána Erdoğana, než si pro ně na leteckou základnu, kde jsou uskladněné, přijdou Erdoğanovi vojáci!
