Dnes v noci začínají v brazilském Riu letní olympijské hry. Letošní celoplanetární sportovní svátek má několik vad na kráse a tudíž takovou nepříjemnou pachuť hned od samého začátku. Tou největší je ruský dopingový skandál, který vyřadil z olympijské výpravy této země zhruba stovku sportovců. Další zářez na pažbě udělal virus zika, kvůli kterému svou účast z obav o své zdraví odřekla řada sportovců. Je však nějak podezřelé, že mezi nimi poměrně drtivě převažují golfisté a především tenisté…
Na úvod chci předeslat, že ani na okamžik nezlehčuji hrozbu, kterou virus zika představuje nebo může představovat. A rovněž nechci žádnému sportovci upírat právo svou účast na olympiádě odříct.
Ke všemu je však potřeba dodat i druhý pohled. Jak je možné, že ostatní sportovci neodřekli? Nebo proč ruští atleti plošně vyloučení kvůli dopingu téměř „demonstrovali“, aby mohli jet do Ria? Co například taková Martina Sáblíková, která do Ria bez potvrzené účasti v cyklistických závodech natruc odjela, byť to vypadá, že si dá se prezidentem Zemanem kafe a pojede zase zpátky? Vysvětlení je jednoduché a bohužel velice přízemní, dotyčným tenistům jde pochopitelně o peníze a budoucí kariéru.
Z olympijského turnaje nebudou mít nic, ani body, ani peníze. Tak proč se trmácet na druhý konec světa, kde opravdu ten komár může přiletět a může mě kousnout? To už potom nebudou žádné další turnaje, žádné dolary, žádné body… už nemusí být nic. Dobře, i to je pochopitelné, ale ať to tedy řeknou na plnou pusu. Někteří z nich na to „ty koule“ měli a řekli to. Ostatní jen mlží.
VÍCE O OLYMPIÁDĚ NA REFLEX.CZ >>>
Když se podíváte na stránky tenisových federací ATP či WTA, tak vidíte, kde se všude hrají velké turnaje po celý rok. V těchto „cestovních plánech“ jsou destinace v jihovýchodní Asii i … správně, v Latinské Americe také. Pokud to tenisté myslí s těmi obavami upřímně, měli by po následující období odříkávat i turnaje v těchto lokalitách. Ostatně z Brazílie je to kousek do Mexika, do Argentiny, Venezuely, Bolivie či Uruguaje a zika (či jiný podobný prevít) se může objevit i jinde.
Když byla v minulosti olympiáda v Aténách či Londýně, kdo ze špičky tehdy odřekl? Přitom finanční podmínky byly úplně stejné. Jeli všichni, i zadarmo. Brali to jako prestiž, žádný bacil jim nehrozil a poté se zase rozletěli po celém světě vydělávat na turnaje. Tak to nepochybně bude i po Riu. Ti, co zůstávají doma, podali všem důkaz, že ve sportu jde o peníze až na prvním místě. Samozřejmě, to jde všem (někteří jsou však schopni občas velkoryse přivřít obě oči), ale absentéři si můžou řeči o zice doma nakreslit na zeď a nějaké pozdější kýčovité plky o reprezentačním „srdíčku“ jednou provždy nechat od cesty.
