Křesťané z Irbílu zveřejnili skandální skutečnosti o tom, jak je v Česku týrali. Některé z nich dokonce drželi Češi v takových podmínkách, že by to méně odolné osoby nepřežily. Za několik dní bez vody uprchlíci málem vyschli.
O tristním příběhu křesťanů z Irbílu se toho už napsalo hodně, tak jen v bodech pro připomenutí: Čeští křesťanští aktivisté zorganizovali a z velké části sehnali i finanční prostředky na přesídlení skupiny iráckých křesťanů z Irbílu k nám do republiky. Iniciativa zjevně bohulibá a smysluplná, protože do budoucnosti asi nemají na Blízkém východě mnoho šancí na přežití. Iniciativu podpořila vláda a celý přesun stál spoustu práce a peněz obětavých lidí, již chtěli pomoci uprchlíkům před válkou.
Nedlouho poté, co přiletěla první skupina, se část Iráčanů vrátila zpět do vlasti. Když viděli podmínky v České republice, tak raději volili návrat mezi krvežíznivé kozo**dy Islámského státu, než aby strádali v Česku. Další skupina poté, co se seznámila s reáliemi České republiky, usoudila, že jim bude lépe v Německu, stáhli žádost o azyl v ČR a odcestovali do Německa, kde je pozatýkali. Podle dublinských protokolů měli zůstat v ČR - první zemi, kam při vstupu do EU dorazili. Chtěli je vrátit hned, uprchlíci se ale odvolali a zůstali v Německu alespoň pár týdnů. A nyní německý soud rozhodl, že se vrátit musí - a z jeho rozsudku se můžeme dozvědět i to, proč se vlastně Iráčané od nás chtěli odstěhovat.
Jako důvody uváděli nedostupnost lékařské péče (kterou měli v úplnosti zdarma zajištěnou), místní lidé (kteří je sem z Iráku dostali) k nim prý byli nepřátelští, a česká vláda (která jejich příjezd schválila a podpořila) jim prý vyhrožovala repatriací na Blízký východ. A jako to nejhorší - když si stěžovali, že dostávají špinavou vodu k pití (z kohoutků v Čechách přece teče špinavá voda), nedostali několik dní vodu vůbec žádnou.
Poučený čtenář jistě ví, že po dvou či třech dnech bez vody člověk umírá - ovšem Iráčané, jak jsou z pouště, jsou tak nevysychaví, že to přežili. Ale zachránit se mohli v podstatě jen úprkem do Německa. Německý soud jim sice neuvěřil a poslal je k nám zpátky, my bychom se však z jejich odvolání a vysvětlování měli poučit.
Pokud jsou v Česku opravdu tak strašné podmínky, že jim nedali ani vodu, měla by je česká vláda v jejich zájmu okamžitě po příjezdu na naše území deportovat do jistě vodou lépe zásobeného domovského Iráku, ať se napijí z Eufratu,
