Vítání amerického vojenského konvoje v Praze u ruzyňských kasáren

Vítání amerického vojenského konvoje v Praze u ruzyňských kasáren Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Vítání amerického vojenského konvoje v Praze u ruzyňských kasáren
Vítání amerického vojenského konvoje v Praze u ruzyňských kasáren
Vítání amerického konvoje.
Vítání amerického vojenského konvoje v Praze u ruzyňských kasáren
Vítání amerického vojenského konvoje v Praze u ruzyňských kasáren
6
Fotogalerie

Chceme jako Češi přežít a neskončit ve spárech Putina a islamistů? Pak, proboha, něco dělejme

Vítat konvoje amerických vojáků je záležitost příjemná a správná. Spojené státy za druhé světové války osvobodily část českého území, a především jsou zárukou naší bezpečnosti, neboť se jedná o hlavní hybnou sílu NATO. Jenže mávat americkými vlajkami nestačí. Sami bychom měli daleko více přispět na vlastní obranu, protože naše schopnost ubránit vlast je dnes naprosto nulová.

Bohužel přístup české veřejnosti i části politických elit k vlastní armádě, její činnosti a vyzbrojování je trestuhodný. Totéž platí pro členství v Severoatlantické alianci. Navíc zemí dlouho cloumá nebezpečný pacifismus a pořád vzrůstá antiamerikanismus. Obojí oslabuje naši bezpečnost.

Děje se tak v době smrtelného radikálního islamismu, nebezpečí terorismu, stále agresívnější politiky Ruska, nevyzpytatelných migrací a ekonomického kolonialismu, který po světě zavádí velmocenská Čína.

Hloupá a zcela naivní je proto představa části české veřejnosti, že pokud bychom byli mimo struktury NATO, budeme na tom líp. Nebudeme pak na tom vůbec nijak, protože vliv a působení České republiky by klesaly k nule. Vojensky jsme naprosto neškodní a ekonomicky málo vlivní.

Nezbývá než být součástí větších celků – Severoatlantické aliance a Evropské unie. Ani k často bezradné a byrokracií i nesmyslnými regulacemi svázané EU není alternativa.

Musíme také spolupracovat (jistě na základě vzájemného respektu) více se zeměmi, které ještě stále chtějí bránit demokracii a svobodu. A to skutečně nejsou Rusko nebo opěvovaná Čína. Jsou to USA, Velká Británie či Izrael.

Více bychom měli spolupracovat na společné obraně s našimi sousedy, především Polskem a Slovenskem, v rámci Visegrádu i s Maďarskem.

Daleko více peněz bychom měli dávat na armádu, její posílení a lepší vyzbrojení. Vláda sice hovoří o tom, že do roku 2020 zvýší rozpočet na obranu na 1,4 % HDP, ale to je málo. Radikálové a extremisté se nebudou ptát, kolik jsme dali na posílení bezpečnosti. Oni jednají, my zatím jen koukáme.

Směšnosti (jednu z těch nejabsurdnějších jsme viděli v minulých týdnech), že po nějakém atentátu v Evropě vyšleme do ulic s policisty i vojáky ozbrojené samopaly, si nechme. Je to naprosto k ničemu. Na to stačí policie.

Jistě, v případě reálného vojenského napadení by nám Američané a další spojenci ze Severoatlantické aliance přišli na pomoc. Jenže to je slabá výmluva pro to, že děláme pro své přežití v současném, roztěkaném a nebezpečném světě tak hrozně málo.