Andrej Babiš.

Andrej Babiš. Zdroj: Facebook ANO

Babišovo čapí klapy klap: Vím, ale nepovím. Zeptat by se ho měla policie

Základní otázka Babišova čapího skandálu je jednoduchá: Kdo, když ne Andrej Babiš, vlastnil společnost Farma Čapí hnízdo po dobu několika let, kdy čerpala evropské dotace, na něž by Agrofert coby obří holding nikdy nárok neměl? Samotný Babiš nám teď k tomu říká: Vím, ale nepovím. To je ovšem jen další veletoč ministra financí, který až dosud tvrdil, že majitele anonymních akcií nezná.

Na Babišovo nedělní „vím“ by ale měli zareagovat policejní vyšetřovatelé, kteří zkoumají, zda skutečně došlo k dotačnímu podvodu. A předvolat si ho k výslechu s onou prostinkou otázkou: Kdo byl v letech 2007 až 2014 utajeným majitelem Čapího hnízda? Odmítne Babiš coby vysoký ústavní činitel sdělit tuto mimořádně klíčovou informaci orgánům činným v trestním řízení? Pokud ano, bude to příznak jeho strachu, že mu skutečně jde o krk.

Při Babišově výslechu by vyšetřovatelé také měli mít na stole výtisk časopisu Včelař z října 2013, kdy Čapí hnízdo ještě patřilo anonymním akcionářům. Jak upozornil webový Deník Referendum, Andrej Babiš se tam v podstatě přiznává, že farma patří jemu. Na otázku: „Jaké máte dnes cíle a výzvy?“ odpovídá: „Chci například dovézt pandu z Číny, abychom ji měli na farmě Čapí hnízdo.“ A na jiném místě sděluje, že si objednal u předsedy Českého svazu včelařů včelstva pro „svou farmu Čapí hnízdo“.

Je samozřejmě možné, že ministr financí, chrlící teď nesrovnalosti a lži jako vodotrysk, nakonec z aféry vybruslí. Z hlediska zákona možná stačí, aby dodatečně označil za utajeného majitele někoho, kdo skutečně nemá nic společného s Agrofertem. Nějakého „strýčka Vika“, tak dobře známého z bytové aféry Babišova dobrého přítele Stanislava Grosse.

Majitele anonymních akcií totiž není možné dohledat. A prohlásit se za něj může kdokoliv. Což byl i důvod, proč Babiš řečnil o nutnosti zrušit černou vlastnickou formu ve své volební kampani. Například v červenci 2013 — kdy zamaskované Čapí hnízdo již spořádalo dotaci zvíci padesáti čtyř miliónů — řekl deníku Právo: „Firmy s anonymními akciemi by měly mít zakázáno obchodovat se státem a pobírat dotace.“ Ano, už tehdy si z nás předseda hnutí ANO dělal srandu.

Pokud ale Andrej Babiš nějakým dalším trikem unikne trestnímu stíhání, nic to nemění na podstatě věci. Plejáda jeho příbuzných a lidí spjatých s Agrofertem, kteří se slétli do řídících struktur Hnízda po jeho odtržení, to naznačuje jasně: Babiš, balancující na hraně zákona, účelově vyvedl ze svého holdingu firmu, aby dosáhl na nějakých padesát miliónů korun. To ovšem boří zásadní mýtus, jejž o sobě šíří: Jsem natolik bohatý, že v politice nemusím krást a snažit se zbohatnout na úkor státu.

Teď se nám totiž šéf ANO zjevuje ne jako velkorysý a pozemskými statky neovlivnitelný miliardář, ale jako podvodníček s duší Harpagona, ochotný uchýlit se k jakémukoliv úskoku, jen aby podojil „erár“ o sumu představující v jeho obchodních obratech naprostý pakatel. Proč bychom měli věřit, že ho tahle přízemní chamtivost přešla ve vládě? A že mu jako ministru-podnikateli nejsou zájmy Agrofertu a vlastní kapsy bližší než zájmy státu a jeho občanů?

Andrej Babiš se v tiskovém prohlášení, v němž nepřiznává ani stín pochybení, dramaticky táže: „Nebo mám opravdu rezignovat a nechat českou politiku napospas starým pořádkům?“ To je zjevně falešné dilema. Kauza Čapí hnízdo totiž jen potvrzuje, že Babiš sám byl součástí starých pořádků. A dnes je ve vládě jejich prominentním zástupcem.