Na Babišovo nedělní „vím“ by ale měli zareagovat policejní vyšetřovatelé, kteří zkoumají, zda skutečně došlo k dotačnímu podvodu. A předvolat si ho k výslechu s onou prostinkou otázkou: Kdo byl v letech 2007 až 2014 utajeným majitelem Čapího hnízda? Odmítne Babiš coby vysoký ústavní činitel sdělit tuto mimořádně klíčovou informaci orgánům činným v trestním řízení? Pokud ano, bude to příznak jeho strachu, že mu skutečně jde o krk.
Při Babišově výslechu by vyšetřovatelé také měli mít na stole výtisk časopisu Včelař z října 2013, kdy Čapí hnízdo ještě patřilo anonymním akcionářům. Jak upozornil webový Deník Referendum, Andrej Babiš se tam v podstatě přiznává, že farma patří jemu. Na otázku: „Jaké máte dnes cíle a výzvy?“ odpovídá: „Chci například dovézt pandu z Číny, abychom ji měli na farmě Čapí hnízdo.“ A na jiném místě sděluje, že si objednal u předsedy Českého svazu včelařů včelstva pro „svou farmu Čapí hnízdo“.
Je samozřejmě možné, že ministr financí, chrlící teď nesrovnalosti a lži jako vodotrysk, nakonec z aféry vybruslí. Z hlediska zákona možná stačí, aby dodatečně označil za utajeného majitele někoho, kdo skutečně nemá nic společného s Agrofertem. Nějakého „strýčka Vika“, tak dobře známého z bytové aféry Babišova dobrého přítele Stanislava Grosse.
Majitele anonymních akcií totiž není možné dohledat. A prohlásit se za něj může kdokoliv. Což byl i důvod, proč Babiš řečnil o nutnosti zrušit černou vlastnickou formu ve své volební kampani. Například v červenci 2013 — kdy zamaskované Čapí hnízdo již spořádalo dotaci zvíci padesáti čtyř miliónů — řekl deníku Právo: „Firmy s anonymními akciemi by měly mít zakázáno obchodovat se státem a pobírat dotace.“ Ano, už tehdy si z nás předseda hnutí ANO dělal srandu.
Pokud ale Andrej Babiš nějakým dalším trikem unikne trestnímu stíhání, nic to nemění na podstatě věci. Plejáda jeho příbuzných a lidí spjatých s Agrofertem, kteří se slétli do řídících struktur Hnízda po jeho odtržení, to naznačuje jasně: Babiš, balancující na hraně zákona, účelově vyvedl ze svého holdingu firmu, aby dosáhl na nějakých padesát miliónů korun. To ovšem boří zásadní mýtus, jejž o sobě šíří: Jsem natolik bohatý, že v politice nemusím krást a snažit se zbohatnout na úkor státu.
Teď se nám totiž šéf ANO zjevuje ne jako velkorysý a pozemskými statky neovlivnitelný miliardář, ale jako podvodníček s duší Harpagona, ochotný uchýlit se k jakémukoliv úskoku, jen aby podojil „erár“ o sumu představující v jeho obchodních obratech naprostý pakatel. Proč bychom měli věřit, že ho tahle přízemní chamtivost přešla ve vládě? A že mu jako ministru-podnikateli nejsou zájmy Agrofertu a vlastní kapsy bližší než zájmy státu a jeho občanů?
Andrej Babiš se v tiskovém prohlášení, v němž nepřiznává ani stín pochybení, dramaticky táže: „Nebo mám opravdu rezignovat a nechat českou politiku napospas starým pořádkům?“ To je zjevně falešné dilema. Kauza Čapí hnízdo totiž jen potvrzuje, že Babiš sám byl součástí starých pořádků. A dnes je ve vládě jejich prominentním zástupcem.
