Kardinál Dominik Duka 23. 12. hovořil v ČT 24 s moderátorkou Zuzanou Tvarůžkovou. Byla řeč O Zemanovi, Havlovi, Klausovi, Konvičkovi, imigrantech. Kardinál Duka je opatrný v tom, když by se měl vyslovit ostře o nějakém politikovi.
Na otázku, jestli je správné, že prezident vystupuje na tribuně vedle Konvičky a jestli by tam šel sám, odpověděl Duka poněkud vyhýbavě:
"Ne, já bych to opravdu nedělal, ani bych jako na ten Albertov nešel, ale já už jako pochybuju, například jsem byl na Václavském náměstí, kde jsem teda chtěl položit kytici svatému Václavu. Problém byl, že jsem tam musel vyslechnout, než jsem jí položil, řadu nadávek i na svou osobu a rovněž tak jsem slyšel pana Okamuru. A uvědomil jsem si, to není v pořádku. Na druhé straně jsem si uvědomil, že podobně i na Národní třídě to shromáždění ztrácí pietu. A to patřím k té generaci, která ví, co byl komunismus a jako malé dítě jsem byl rukojmí s maminkou, protože otec utekl do Anglie a za to teda byl nám slibovaný trest smrti."
Takový už je ten styl, o Havlovi zase mluvil dost hezky.
Kdo tu kolaboroval
Za zmínku ale stojí jiná věta, která mě zaujala.
„V historii už bylo mnoho planého vlastenčení, ale v případě skutečného ohrožení mnozí zklamali. Kolik lidí bylo po atentátu na Heydricha na náměstích a odsuzovali parašutisty, vzpomeňme po únoru 1948 nebo na soud s Miladou Horákovou, kolik lidí podepisovalo různé rezoluce.“
A to je právě ten historický problém.Parašutisté, co provedli atentát na Heydricha, se pohybovali v česmém prostředí a nikdo je neudal, až jejich kolega Čurda. Je až neuvěřitelné, jak se to mohlo povést. To, co následovalo potom, nemá moc společného se zradou vlastenectví. Za situace, kdy se masově popravuje a vraždí i děti, by si sotva někdo mohl dovolit nepřijít na nějakou akci prokazující údajnou loajalitu občanů protektorátu s Říší. Stejně tak to bylo i za stalinských procesů. Bratři Mašínové také moc velké škody komunistům nenapáchali, vlastně žádné.
Byli tu otevření kolaboranti, o těch se ví. Co ale s lidmi ze šedé zóny, kteří nechtějí, aby někdo pronásledoval jejich rodinu jen proto, že nepřijdou na nějakou schůzi. Jak to píše Josef Škvoecký v Miráklu ústy svého hrdiny nehrdiny Dannyho "co jsem měl dělat?" Hodit bombu do ředitelny sociální školy v Kostelci? Protože ředitelka byla komunistka?
Něco jiného to bylo za normalizace, kdy už nešlo tolik o život. (Někomu ano, Wonka, Coufal a další to nepřežili.) ale už šlo odmítat.
Jak se učí v morální teologii, člověk nemá hřešit, ale po nikom nelze požadovat heroismus. Kdo ho má, bude třeba světcem. Kdo ho nemá, nelze ho z toho vinit. Vinu totiž nesou pronásledovatelé. Jiná věc je, že někteří lidé vyklidí pozice příliš brzy. Tento nárok, nevzdat se hned, máme mít na představitele veřejné moci, protože to mají v popisu role.
