Obvinění Martina Konvičky z veřejného podněcování nenávisti se vyvíjí předvídatelným způsobem. Jeho spolubojovníci přišli s přirovnáním k politickým procesům v padesátých letech. Čímž jen potvrdili, že navíc než na zneužívání obětí strašných komunistických zločinů, se vymaštěné mozky novodobých nácků nezmůžou.
Hned se ale také vyrojili četní mudrlanti, poukazující na to, že jakýkoliv soudní proces s šéfem Bloku proti islámu, chystajícím se do voleb, je pro něj zaručenou vstupenkou do parlamentu. Také nic nového pod sluncem.
Kupodivu ale mlčí samotný Konvička. Přitom kdo jiný, než budoucí volební lídr by měl velebit možnost hájit svou pravdu ve veřejném soudním procesu? Proč jindy tak chrabrý islamobijec zatím spíš dává na radu své právničky Kláry Samkové, aby obvinění nekomentoval?
Možná Konvičkovi právě teď dochází to, co nejvíc mluví ve prospěch trestního oznámení severočeské státní zástupkyně: Že Konvička bude muset své výroky vysvětlovat před nezávislým soudem a hájit se před striktními vykladači práva, že veřejně nepodněcoval k nenávisti proti vyznavačům islámského náboženství.
Připomeňme si, že soud bude posuzovat facebookové statusy, kde Konvička mimo jiné píše: „Kdyby došlo k nejhoršímu, tak koncentráky pro muslimy NAŠTĚSTÍ budou. Ne bohužel, řekli si o to sami.“
A také už nejen jako soukromá osoba, ale jako představitel organizované skupiny uvádí: „Pokud se milí politici nerozhoupete, tak vstoupíme do politiky, vyhrajeme volby a jako vítězové, milí muslimové, vás nameleme do masokostní moučky.“
Jak se Konvička v soudní síni zachová? Prohlásí coby zmužilý ochránce národa před islámským zlem, že na svých výrocích trvá i za cenu případného trestu? Nebo se bude vymlouvat a kroutit jako žížala? Jeho krátká a nezvykle krotká reakce na obvinění, kdy tvrdí, že se těch výroků dopustil v ostré diskusi a nemyslel je vážně, spíš naznačuje, že mu srdce padá do kalhot.
A zřejmě není sám. Jen několik hodin po Konvičkově obvinění od něj zděšeně odskočil i prezident. Jeho mluvčí Jiří Ovčáček si pospíšil s prohlášením, že zmíněné výroky pan prezident v žádném případě nesdílí. A že jsou staršího data. Výborně. Teď by ale měl Zeman vysvětlit, proč se s autorem těchto veřejně dávno známých výroků producíroval na jednom pódiu a po jeho boku pěl státní hymnu.
Jak se asi v tu chvíli museli cítit u nás žijící lidé muslimové? Když viděli, že ten, kdo jim vyhrožuje smrtí, koncentráky a v lepším případě zbavením některých občanských práv, se těší podpoře samotného českého prezidenta. Nejevila se jim při pohledu na takové přízračné duo naše ústava, zaručující náboženskou svobodu, jako cár papíru?
Konvičkovi obhájci vznášejí otázku, zda policie bude stíhat také muslimy, kteří v našich mešitách vyvolávají nenávist vůči nevěřícím. Skutečně. Představme si, že by v některé mešitě z úst místního imáma zaznělo: „Pokud se milí politici nerozhoupete, tak vstoupíme do politiky, vyhrajeme volby a jako vítězové, milí křesťané, vás nameleme do masokostní moučky.“ To je přece výrok na trestní oznámení jak dělaný. Konvička by se s tím nepáral.
Jistěže je nezbytné v čase vzrůstajícího ohrožení džihádistickým terorismem věnovat zvýšenou pozornost tomu, jestli z české mešity nezaznívá volání do boje proti nevěřícím. Policie a státní žalobci by měli ihned zkoumat, zda nejde o podněcování nenávisti. Stejně tak, jako by měli zpozornět, pokud z Hradu zaznívá výzva do boje proti islámu jako takovému.
V souvislosti s Konvičkovým obviněním padají argumenty, že svoboda projevu je natolik cenným statkem, že by nemělo být trestané žádné mluvené ani psané slovo. To je určitě velká liberální meta. Jenže ne až tak pro dobu, kdy nejen krajní extrémisté, ale i někteří vysocí politici zneužívají obrovské uprchlické krize, aby přitápěli pod kotly nenávisti jako rozumu zbavení.
V takových dobách je potřebné spíš nalézat cestou práva onu vždy nejasnou a křehkou hranici mezi svobodou projevu a jejími oprávněnými limity, za nimiž už dochází k potlačování jiných ústavou zaručených práv. A právě v tomhle hledání nám může být proces s obviněným přírodovědcem z Jihočeské univerzity nad jiné užitečný.
