Papež František I. se sešel s tisíci Romy. Prezident Evropského fóra Romů Gheorghe Răducanu mu pak v otevřeném dopise napsal, že „nevědomky podpořil marginalizaci a diskriminaci Romů“. Co se stalo? František přítomným Romům doporučil, ať nedávají médiím důvody k tomu, aby o nich negativně informovala. Podle Evropského fóra Romů tím prý naznačuje, že jejich negativní mediální obraz je oprávněný.
William Bila, který píše na blog Evropského centra pro práva Romů, zmínil papežův výrok, že by romští rodiče neměli bránit dětem chodit do školy. To se mu nelíbí. Kdyby bylo po jeho, měly by se spíš kritizovat státy, jež legislativními postupy Romy vytlačují ze společnosti a školní docházky.
„Proč papež nekritizuje úřady na Slovensku a v České republice, proti kterým Evropská komise zahájila řízení kvůli segregovanému školství, jež je v rozporu s Evropským soudem pro lidská práva?“ ptá se Bila.
Trochu to přehnali
Jenže tady to romští představitelé přece jen trochu přehnali. František třeba jasně řekl tohle:
„Je na čase vymýtit po staletí existující předsudky a vzájemnou nedůvěru, které jsou často příčinou diskriminace, rasismu a xenofobie.“ Jak z toho udělat, že papež podpořil rasismus, byť nevědomě, není jasné. Stejně tak to, co řekl ohledně vzdělání, má svůj kontext. Nejen říká rodinám, aby nebránily dětem chodit do školy, ale dodává: „Je známo, že nedostatečné školní vzdělání vašich mladých lidí je tou největší překážkou při hledání práce. Vaše děti mají právo chodit do školy. Nikdo vám ho nesmí brát.“
Žijeme ve společnosti, v níž jsou příliš alergičtí na slova. Když skupinám, jež se cítí ublíženě, někdo vyjde vstříc, ozve se volání: „Málo! Málo!“
Každý patříme k nějaké menšině. Není dána jen etnikem nebo sexuální orientací, ale třeba taky věkem, zdravotní situací, politickou příslušností a názorem na svět. Pokud jde o hrdost, tu si každý musí sám vydobýt, nikdo mu ji z vnějšku dodat nemůže. Ani Svatý otec.
