Dnes máme svátek republiky, večer prezident Zeman rozdá na hradní slavnosti nejvyšší státní vyznamenání. A už pár minut poté se strhne vášnivá debata, zda ten či onen dekorovaný měl metál dostat anebo neměl dostat, zda si ho zaslouží či nezaslouží. Je to dobře, lidé tím dávají najevo sounáležitost se svou zemí, konfrontují vlastní hodnoty s hodnotami hlavy státu. Nejhorší by bylo úplné ticho, nezájem.
Prezident přitom smí vyznamenat, koho chce. Předpokládá se, že nepostrádá rozum. Může zcela pominout návrhy, které mu předkládají Poslanecká sněmovna, Senát či vláda. I tahle prezidentská výsostná pravomoc je naprosto v pořádku - i kdyby ten lesklý plíšek špendlil na hruď osobnímu nosiči popelníčků či Leninovi in memoriam.
Ukaž, koho vyznamenáš, a já uvidím, kdo jsi.
Miloš Zeman je přímo zvolený prezident. Na názory druhých zrovna nehledí, na názory oponentů se neohlíží, s gustem dráždí a popichuje. Vyznamenává ty, kteří jsou blízcí jeho srdci, jeho světu, jeho názorům. Tak to dělali i předchozí prezidenti, Miloš Zeman však důraz na osobní preference dotáhl nejdál. V předchozích dvou letech jsme tak v přímém přenosu sledovali například ometálování režisérů, kteří o něm natočili vstřícný snímek resp. volební spot. Vedle nesporných hrdinů a osobností udělil medaili i přátelům Františku Čubovi či Miroslavu Grégrovi. Bůhví, čím tak mimořádným se zasloužili o stát.
Dnes večer má ocenění získat dokonce herečka, která podle archivních dokumentů spolupracovala s tajnou policí StB. Pokud se tak stane, bude ta hradní sláva trapná i pro ni. A kdyby náhodou dostal medaili třeba i Zemanův neprověřený kancléř Mynář nebo rádce s protekčním diplomatickým pasem Nejedlý, divil by se snad někdo? Dnes už ne. Nedivíme se ani tomu, že prezident na slavnostní ceremonii opět nepozval dva rektory, kteří se dotkli jeho ega, a že pozvání zrušil i norské velvyslankyni, protože reprezentuje zemi, která „krade děti“. Půl české hospody mu za ten truc ještě zatleská, je to pašák, ten s nimi vyběhl! Miloš Zeman je zkrátka prezident, který si svého mínění obzvlášť cení. A při státním vyznamenávání je státem on sám.
Hradní ceremoniál k 28. říjnu ztrácí lesk a váhu, získává příchuť politické šarvátky. Nebo kabaretu. Prezidenti Havel a Klaus nikdy nevyznamenali bratry Mašíny, neboť rozdělují národ. Teď národ rozděluje samotný prezident. Takže se večer dívejme a hádejme se. Našemu prvnímu přímému prezidentovi se to hádání o republice a vyznamenaných bude líbit. V hlavní roli bude přece zase on, Miloš Zeman.
