Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie Zdroj: Globe media / Reuters / Antonio Parrinello

VILIAM BUCHERT: Evropa narazila na problém (s uprchlíky) a hned se štěpí na všechny strany. Brusel je slabý

Evropská unie se ráda prezentuje jako jednotná a silná organizace. Jak je ale vidět při současné krizi s imigranty, realita je jiná. A to problémy s uprchlíky ještě nejsou tou největší zatěžkávací zkouškou, protože po čase se nějaká řešení najdou. Ukazuje to však na to, že EU je poměrně těžkopádné seskupení, jehož budoucnost nemusí být tak zářná, jak se často tvrdí v Bruselu a ve Štrasburku.

V případě imigrantů by samozřejmě bylo záhodno, aby členské země postupovaly jednotně, aby byla rychle zavedena opatření k zamezení dalších uprchlických vln, aby členské státy hledaly možnosti trvalé eliminace nelegální migrace, aby nebyla imigrační politika jiná v každé zemi, aby si vzájemně pomáhaly finančně, logisticky i morálně.

Jenže z toho se mnohé neděje!

Takže Maďarsko jednostranně pozastavilo platnost dohody, podle které žádost o poskytnutí azylu musí projednat ta země, v níž uprchlík poprvé vstoupí na půdu Evropské unie.

Rakousko přestalo řešit žádosti azylantů, aby tím vytvořilo tlak na další státy, jež moc nechtějí uprchlíky přijímat.

Česko, Francie, Polsko, Slovensko a další jsou proti stanovování kvót, podle nichž se mají imigranti takzvaně přerozdělit po celém kontinentu.

Některé země hlídají své vnější hranice (pokud jsou na okraji EU) lépe než jiné.

Další státy (Velká Británie, Irsko a Dánsko) mají dlouhodobě dohodnuté výjimky při přijímání migrantů.

Někdo léta nabídne domov mnoha uprchlíkům (Německo, Švédsko), jiný (střední a východní Evropa) se tomu urputně brání.

Toho všeho samozřejmě statisíce nelegálních migrantů umějí využít. A taky to dělají.

Výsledkem je růst nejistoty, napětí a na některých místech EU dokonce chaosu. Posilují kvůli tomu radikální strany. Veřejnost je bombardována nejrůznějšími názory, v případě některých už ani není rozumět tomu, co je vlastně jejich podstatou a smyslem.

Zjednodušeně řečeno – Evropa zaskočila sama sebe. Ne že by to bylo tak překvapivé. Ale poukazuje to na větší problém: Byla by Evropská unie skutečně schopna jednotně čelit například reálné vojenské hrozbě? Nebo by se rozsypala stejně, jak to vidíme v případě poslední uprchlické vlny?