Mohl bych si tento sloupek opsat třeba z loňska, předloňska, nebo z roku 1997. Píšu jej totiž skoro pokaždé, když začne v nějakém roce trochu víc sněžit. Češi si za jeden a půl tisíce let, co obývají Českou kotlinu nezvykli, že tu občas v zimě sněží.
V neděli (a zaplať pánbůh, že to byla neděle, ve všední den by byla kalamita mnohem citelnější) začalo sněžit. Vzhledem k tomu, že jsme ve střední Evropě a je začátek února, není na této skutečnosti nic překvapivého. To tady v Čechách v holocénu, od skončení glaciálu, prostě sněžívá. Míň než v době ledové, ale prakticky každoročně.
A tak začalo trochu víc sněžit i v neděli osmého února. Vzápětí se zastavila dálnice D1, a také pražský okruh. Na něm došlo k nehodě devíti kamionů a padesáti osobních aut, což už je docela solidní číslo. Přitom tolikrát v minulých letech zmiňovaný argument - že silničáři zaspali - tentokrát neplatil. Sněhu nebylo tolik, aby série nehod bylo možné svést na na špatnou práci cestářů. Při tomto nevelkém množství sněhu by to měli řidiči zvládnout i na neprohrnutých silnicích.
Nezvládli. Jako každoročně, i letos první masivnější sněžení zastavilo provoz na českých silnicích a nemůžeme se vymlouvat ani na ty silničáře. Musíme se smířit s nelichotivou pravdou, že Češi svým řidičským chováním patří ne do západní, ale do východní Evropy. Pochopit, že snížit za sněhu o třicet kilometrů v hodině průměrnou rychlost je fyzikální nutností, je nad intelektuální kapacity průměrného českého řidiče. Jsme alespoň na silnici národem východoevropských buranů, co si na dvou centimetrech sněhu rozbijí nosy a prostě je nenapadne zpomalit. Nemá tedy náhodou Putin s tím, že přece jen patříme do sféry vlivu ruského impéria, nakonec pravdu? V řidičském umění asi ano.
P.S.: Autor tohoto textu v průběhu dvanácti let, kdy řídil automobil, zavinil dvě dopravní nehody nepřizpůsobením rychlosti na zasněžené komunikaci a obě na totálku.
