Vždycky když se o nějakém zločinci napíše, že možná skončí v pekle, bývá autor sám označen za zločince. Napsat to teď o zločinné komunistické prokurátorce Polednové-Brožové (zemřela 15. ledna), dopadnu stejně, jako když jsem totéž mínění kdysi vyjádřil o Hitlerovi.
Předně je potřeba si pojem peklo vyjasnit. Jsou lidé, kteří skutečně věří v existenci pekla. Buď si ho lidově představují skutečně jako místo nějakých pekelných trestů, nebo jako stav lidské duše po smrti. Obojí je spojeno s představou věčných muk za spáchané viny, takových, jaké podle mnohých zasluhuje Polednová, když se jako devětadvacetiletá horlivě podílela na procesu s Miladou Horákovou, která v něm byla odsouzena k smrti.
Někteří jedinci, kteří mají potřebu vypadat duchovněji než ti druzí, mají často potřebu někoho do pekla umísťovat, především lidi, kteří se jim nelíbí. Kdyby peklo nebylo, přišlo by jim to líto. Podle průzkumu z roku 2011 věří v existenci pekla až 73 procent Američanů.
Něco jiného jsou lidé, kteří v peklo sice nevěří, protože nevěří v nebe a život po smrti a Boha a podobně, ale používají to jak metaforu, že by si viník hoření v pekle zasloužil, kdyby nějaké bylo, ale bohužel není. Takže pokud selhala pozemská spravedlnost, je to fakt smůla.
Někteří teologové soudí, že peklo sice je, ale že je prázdné. Chtějí se tak vyhnout tomu, že je někdo snaživý označí za bludaře, protože existence pekla je dogma, takže se nedoporučuje ho popírat. Faktem ovšem je, že církev nikdy o nikom neprohlásila, že byl zavržen. Soukromé názory o některých těžkých případech nemají obecnou platnost.
Očistec neuškodí
Katolíci to mají dobré v tom, že ještě věří v očistec, který může i dost těžké případy zachránit před věčnými mukami tím, že si tam člověk odpyká své viny a pak je očištěn. Soukromě se domnívám, že to je asi tak nejpřijatelnější verze, protože nám může dovolit uvažovat na škále. Čím větší provinění, tím větší trest. Absolutní provinění znamená absolutní trest. Je otázka, jestli se člověk může jako konečná bytost, která je vždycky něčím omezena – věděním, dědičností, situací a tak dále – vůbec nějakého nekonečného zla dopustit. Vina také bývá rozdělena mezi více lidí. Polednová-Brožová nebyla největší sekernice a ty procesy naplánoval někdo jiný a mučení také prováděl někdo jiný.
Z tohoto hlediska by bohatě stačilo, kdyby si rudá dáma vytrpěla v očistci své a tak bylo ohledně spravedlnosti všemu učiněno zadost.
Před rokem a půl jsem tady napsal: „Internetový přispěvatel, který se podepisuje jako Jake, provedl na debatingchristianity.com následující výpočet. Podle něj zemřelo za holocaustu 11 milionů lidí. (Kde k tomu číslu přišel, těžko říct, běžně se uvádí asi šest milionů. Ale protože počet obětí druhé světové války je asi 62 milionů lidí, nechme to tak.) Autor pokračuje tím, že za průměrný věk dožití považoval 65 let. Podle věkové skupiny byl každý člověk oloupen o různý počet let, novorozenec o 65 let, 64letý o jeden rok a tak dále. Nemá cenu to moc rozebírat, prostě celkem Hitler jen kvůli holocaustu ‚ukradl‘ 363 milionů let lidského života. Do toho se nezapočítává utrpení těch, co přežili.“
Pointa je jasná. Hitler by si musel v očistci odtrpět nejméně 363 milionů let za mrtvé a k tomu něco navíc (tedy hodně navíc) za ty, co jeho řádění přežili a trpěli kvůli fyzickému a duševnímu strádání. Není samozřejmě jasné, jak rozdělit utrpení na to, které způsobil přímo a které ze své píle páchali jeho nohsledi. Kromě toho třeba udělal v životě taky něco dobrého, protože těžko si představit člověka, který nikdy nic dobrého neudělal.
Spravedlnost selhala
O peklo nakonec nejde, to je pro nás jen poslední psychologická pomoc ohledně nedokonalé pozemské spravedlnosti Polednovou aspoň na chvíli zavřeli. To rozhodnutí bylo správné. Prokázalo se to navíc tím, že když ji předčasně pustili, pravila, že Milada Horáková si za všechno mohla sama, protože se přiznala. Nad takovou drzostí (nebo blbostí?) zůstává rozum stát. Jediný rozumný závěr je, že měla v base zůstat, protože neprojevila žádnou lítost. Funkcí trestu je odveta a náprava. Obojí se zřejmě moc nepovedlo. Je ale dobře, že seděla aspoň chvíli a že se dostala se svým odporným životem na světlo. Zločinec nemá právo na žádné pokojné stáří. Že je někdo v mládí pomatený a slouží bludu, to se dá pochopit. Dožít se devadesátky a pořád sloužit bludu, to už je docela síla.
Doba, kdy společnost mohla mít nějaký psychologický prospěch z potrestání zločinců, je pryč. Promeškala se a mnohdy šlo o záměrnou sabotáž. Proces s Grebeníčkem starším nelze nazvat jinak. Společnost i instituce byly komunismem a komunisty prolezlé. Dnes tahle nákaza ostatně vydává své ovoce. Najednou jsou skoro za zločince považováni ti, kdo proti komunistům bojovali.
Nakonec už nezbývá nic jiného, než minulost aspoň propátrat, nakolik to jen půjde. To si samozřejmě vyžaduje poněkud bystřejší lidi, než jsou „minulostí nezatížení“ tzv. mladí odborníci, kteří si jako průzkum totality představují bádání o tom, že se tu vyrobilo hodně traktorů. Číst taková moudra, to je taky kus pekla.
