Slabost, nejednotnost, neochota podstoupit jakékoli oběti, neschopnost investovat dostatečné množství peněz a nekonečná tolerance k netoleranci jiných, vede teroristy všeho druhu k barbarským útokům. Jeden z nich jsme dnes viděli v Paříži. Vše se pořád opakuje a bude opakovat, dokud bude západní civilizace ustupovat.
Není to ale nic nového. To, co vidíme u radikálních islamistů, jsme už viděli v případě fašistů, nacistů i komunistů. Jedním z mála západních politiků, který podobnému ustupování nikdy nerozuměl, byl už před mnoha lety Winston S. Churchill, v letech 1940-1945 a 1951-1955 premiér Velké Británie. Zde je jeho několik vět, které stoprocentně platí i dnes. Když je čteme, nelze si než povzdechnout: „Potřebovali bychom nové Churchilly!“
Z Churchillova projevu na univerzitě v Bristolu, 2. července 1938:
„Civilizace nepotrvá, svoboda se neudrží, mír nebude zachován, nesjednotí-li se převážná většina lidstva na jejich obranu a nebude-li tu strážní moc, ke které budou muset vzhlížet barbarské a atavistické síly s bázlivou úctou.“
Z Churchillovy řeči v londýnském Carlton Clubu, 28. června 1939:
„Je-li nebezpečí daleko, je-li mnoho času na potřebné přípravy, můžete-li ještě ohýbat proutky, místo abyste lámali mohutné větve – pak je správné – pak je věru povinnost volat na poplach. Ale když se nebezpečí velmi přiblížilo, když je zřejmé, že již nezbývá mnoho času k práci, kterou je potřeba vykonat, tak neprospěje mluvit o tom, co zanedbali a nevykonali ti, kteří měli odpovědnost. Doba vhodná k obavám je, když lze závady napravit; nelze-li je již úplně napravit, je třeba jim čelit s odvahou. Je-li nebezpečí velmi vzdálené, lze ještě přemítat o vlastní slabosti; je-li blízké, nesmíme zapomínat na svou sílu.“
Problémem je, že Západ o síle často pouze mluví, ale nechce a ani ji už podle všeho adekvátně neumí použít.
