Církvím u nás i v celé Evropě dramaticky ubývá lidí, kteří chodí do kostela. Některé dokonce už i prodávají kostely, protože věřících se nedostává. Jaký to ale bude mít dopad na morálku?
Dříve bylo v mnoha rodinách zvykem chodit minimálně v neděli do kostela. Tam lidé i přispívali na provoz. Návštěvníků kostelů ale ubývá, ještě rychleji, než kolik se jich vlastně hlásí k různým církvím. Podobná situace je například ve Velké Británii, ale dnes už i v kdysi silných katolických zemích, jako jsou Polsko, Španělsko a Itálie. Podle sčítání lidu klesl počet věřících v České republice z 5,5 milionu v roce 1991 na 3,3 milionu v roce 2001 a na 2,2 milionu lidí v roce 2011. Za dvacet let o více než polovinu.
Kostely chátrají
Církve proto uvažují o tom, že některé kostely prodají. Podle deníku MF DNES královéhradecké biskupství katolické církve uvažuje o odpisu nebo prodeji asi dvaceti procent kostelů a kaplí. O prodeji kostelů uvažují i jinde v Evropě. Podle deníku Wall Street Journal anglikánská církev v Británii zavírá ročně dvacet kostelů. Římští katolíci v Německu zavřeli za posledních deset let 515 kostelů. V nizozemském Frísku byla dokonce už uzavřena třetina ze 720 kostelů. Ale v Americe podle listu za posledních deset let vzniklo pět tisíc nových kostelů.
Lidé přispívají dobrovolně církvím také za křest, sloužení mše, za svatby. V Česku církve dostávají peníze i od státu na platy duchovních a opravy památek. Ročně to dělá kolem 1,4 miliardy korun, i když tato suma určená na platy bude podle dohod klesat, až nakonec zmizí. V rámci restitucí církve navíc dostávají nemovitý majetek a finanční náhradu. Ta činí 59 miliard korun a je placena ve třiceti splátkách. Například tento rok dostanou ze státního rozpočtu přes 2 miliardy korun jako splátku finanční náhrady.
Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi z roku 2012 má do třiceti let nastat úplná finanční odluka státu a církve. Příspěvky ze státního rozpočtu na platy duchovních se mají začít snižovat o pět procent ročně a do třiceti let skončí i výplata finanční kompenzace. Snad se tak do budoucna církve naučí získávat větší příspěvky od dobrovolných dárců.
Jenže s počtem poklesu věřících to může být problém, zejména pokud půjde o udržování nemovitostí, z nichž jsou mnohé památkami.
Doufejme, že to, že lidé opouštějí církve a nechodí do kostela, neznamená, že současně opouštějí křesťanskou morálku. Základní morální principy obsažené v Desateru přeci musí být lidem přirozeně vlastní. Kdyby to tak nebylo, nečeká naši společnost lepší budoucnost.
