Ještě před šesti lety se mohlo zdát, že první černošský prezident USA Barack Obama svým zvolením odstartoval novou éru a bude výjimečným prezidentem. Dnešní volební noc ve Spojených státech, které se za mořem říká midterms elections - volby uprostřed prezidentského funkčního období, ale ukázaly, že Obama naděje nesplnil a zařadil se mezi průměrné prezidenty, kteří během svého druhého funkčního období ztratili většinu v obou komorách federálního parlamentu - Kongresu.
Paradoxně k tomu nepřispěla ekonomika, které se v USA ve srovnání se zbytkem světa daří, ale jednak neúspěchy prezidenta v zahraniční politice a také nenaplnění nadějí, které jeho zvolení a kampaň postavená na vzývání blíže nedefinované změny, vyvolaly.
Prohra Obamových demokratů se proto do značné míry čekala. Prezidentova strana přesto věřila, že ji může pomoci stav amerického veřejného mínění, v němž nyní převládá nejenom hluboká nespokojenost s prezidentem, ale ve stejné míře se objevuje kritika republikánské politiky v Kongresu. Republikáni se proto obávali, zda se protiobamovské hlasování nezmění ve vlnu proti celému politickému establishmentu, která smete držitele různých volených funkcí napříč oběma stranami. Demokraté tuto obavu umocnili nalitím obrovských sum peněz do kampaně ve státech, které jsou tradičně červené (tedy pravicové a republikánské). Symbolem jejich snahy se stalo úsilí o sesazení republikánského vůdce v Senátu zástupce státu Kentucky Mitche McConnella. Jenže právě už první spočítaný senátní duel ukázal, že cíl demokratického útoku McConnell svou pozici lehce obhájil a tento defenzivní úspěch republikánů předznamenal celou volební noc.
Červený Senát
V klíčové bitvě o většinu v Senátu, který je v USA nejdůležitější parlamentní komorou, republikáni nikde výrazně neklopýtli a postupně s převahou získali všechny senátní křesla, o která je v tradičně pravicových státech před šesti lety obrala obamovská vlna. Potřebnou většinu jim ovšem dodaly až zisky ve státech, které se v posledních letech jevily jako ty, kde došlo k demografickým i politickým posunům a nově se z nich stanou bašty demokratů. Jako příklad může sloužit Colorado, které historicky přálo republikánům, ale za Obamovy éry zde všechny volby vyhráli demokraté. Jenže republikáni se i tady poučili z předchozích nezdarů, kdy často nominovali kandidáty tvrdého, konzervativního křídla strany (chcete-li "čajařského" podle názvu hnutí Tea Party). Ti byli miláčky straníků, ale ve volbách prohrávali kvůli tomu, že jejich nekompromisní postoje odrazovali středové voliče. I proto nejenom v Coloradu postavili republikáni tentokrát hlavně umírněné kandidáty, bližší politickému středu, kteří dokázali demokraty bombardovat kritikou jejich spojení s nepopulárním Obamou a proměnit opoziční náladu ve své zisky.
Republikáni ve své snaze získat zpět hlasy nebělošských menšin dokonce přepsali dějiny, když byl v Jižní Karolině jako jejich kandidát zvolen první černošský senátor za jižanský stát. Republikáni budou i díky jeho úspěchu nově ovládat obě komory amerického Kongresu a prezident Obama si bez nich obrazně řečeno už ani ruce neumyje. Ve Sněmovně reprezentantů republikáni jen posílili svou dosavadní většinu, zatímco většina v Senátu se jim vrací po osmi letech.
Finty nevyšly
Obamova strana zkoušela v reakci na republikánský náskok před volbami ledasco: ve státě Kansas například bezprecedentně odvolala svého kandidáta, aby republikánský držitel senátního křesla čelil pouze nezávislému kandidátovi bez stranické afiliace. Skončilo to u soudu a demokraté se z verdiktu chvíli radovali. Voliči ale v tradičně republikánském státě nakonec nedali na vábení nepolitické politiky a fintu demokratů odmítli.
Podobně nevyšla floridská sázka demokratů na bývalého republikánského guvernéra Charlieho Christa, který změnil stranický dres, ale stávajícímu guvernérovi stejně v klíčovém americkém státě podlehl.
Stejně voliči neuvěřili překvapivé kampani některých demokratů, kteří se veřejně distancovali od politiky vlastního prezidenta a bývalého stranického miláčka Baracka Obamy. Snažili se tím vyhnout republikánské kampani, která z demokratických kandidátů dělala pouhé „přikyvovače“ prezidentových nepopulárních kroků.
Předehra pro 2016
Obamovská politická éra dnes v noci fakticky skončila. Tak jako na konci vlády George W. Bushe dokázali demokraté prolomit tradiční republikánské bašty, zakousla se včera republikánská strana do modrých (levicových a demokratických) pevností. Ještě více než v senátním klání se to projevilo v souboji o úřady guvernérů. Pravicové guvernéry díky tomu budou mít i "hluboce modré" (levicové, stranicky demokratické) státy jako je Maryland či Massachusetts.
Padl také domov bývalého demokratického prezidenta Billa Clintona, kde se možná zrodila další budoucí republikánská hvězda, protože tamnímu novému senátorovi za republikány Tomu Cottonovi je teprve 37 let, ale zato se pyšní skvělým "americkým" životopisem - syn z farmářské rodiny, sloužil v Iráku i Afganistánu, ale zároveň vystudoval práva na Harvardu a po krátkém poslaneckém působení byl voliči povýšen do Senátu.
Nejenom výsledek z clintonovského Arkansasu může mít vliv na ještě důležitější volební souboj, který se odehraje za mořem již za dva roky - klání o Bílý dům 2016. Dosavadní favoritce, demokratické senátorce a ženě exprezidenta Hilary Clintonové museli včera přibýt kromě porážky v kdysi domovském státě i další vrásky na čele. Nejenom, že republikáni uhájili Floridu, odkud se proti ní zřejmě chystá kandidovat Jeb Bush (bratr posledního republikánského prezidenta a bývalý floridský guvernér), ale svou misi obhájil také výrazný republikánský guvernér v tradičně demokratickém státě Wisconsin Scott Walker, kterého demokraté roky zkoušeli odvolat a politicky odstřelovat. To, že odolal a post obhájil, činí z tohoto mimo USA málo známého politika dalšího reálného protikandidáta Hilary Clintonové. Ta se může radovat snad jedině z toho, že jí samotné ve zdecimovaných demokratických řadách nevyrostl žádný silný protihráč pro primárky.
Každopádně nastala v americké politice postobamovská éra a začal se psát příběh, který rozhodne o tom, kdo bude za dva roky prezidentovým nástupcem. Vzhledem k tomu, že letošní midterm elections byly historicky nejdražšími a některé televizní stanice už dokonce neměly, kam v programu vsunout zaplacenou politickou reklamu, čeká nás jistě nejenom velmi napínavý, ale také velmi nákladný a tvrdý souboj o příštího nájemníka sídla amerických prezidentů. Po včerejším zemětřesení jsou šance obou stran vyrovnané a obě hlavní strany začínají na stejné startovní čáře.
