Šéf diplomacie Lubomír Zaorálek po pátečním jednání ministrů zahraničí zemí EU řekl, že by Česko už koncem srpna mohlo začít s dodávkami munice a zbraní Kurdům v Iráku, kteří bojují s džihádisty Islámského státu. Zpráva je to dobrá, ale z prohlášení našeho ministerstva zahraničí pořád není zcela jasné, komu všemu zbraně do Iráku dodáme.
Například v podvečer 11. srpna vydalo ministerstvo zahraničních věcí oficiální prohlášení, ve kterém se praví: „ČR pracuje na přípravě dodávek vojenského materiálu pro demokratické síly bojující proti teroristům z IS/ISIL na území Iráku bez rozdílu, zda se bude jednat o jednotky podřízené centrální vládě v Bagdádu či regionální vládě iráckého Kurdistánu.“
Jenže rozdíl v tom je. Dokonce značný.
Jednotky podřízené centrální vládě v Bagdádu jsou v zjevném rozkladu (proto mohli šílení radikálové z Islámského státu obsadit tak rozsáhlá území a masakrovat Jezídy a křesťany) a jsou to především vojáci, kteří hájí místní šíity, kteří považují za největšího spojence vysoce problematický Írán. Skutečně chceme vyzbrojit i tyto jednotky a dodá Česko zbraně i jim? A proč by to vlastně dělalo, když iráckou vládní armádu mohutně v minulých letech vyzbrojili především Američané?
Nebo se jedná pouze o další zastírací manévr kvůli zamýšlenému obchodu s přebytečnými letadly L-159, o kterém se neúspěšně jedná už mnoho let? Bagdád mezitím totiž oznámil, že raději byc chtěl rychle bitevní vrtulníky Mi-24. Dodávky bagdádské vládě by se teď ale mohly dobře schovat za boj proti teroristům Islámského chalífátu (ti jsou zásadně ze sunnitské větve islámu).
Česká diplomacie by měla pořádně vysvětlit, komu, jak a proč chce zbraně dodat. Zda jenom Kurdům, nebo i ostatním.
Otázkou navíc je, jak Kurdům zbraně dodat. Přes vládu v Bagdádu to nejspíše nepůjde. Jenže Česko oficiálně Kurdy, kteří si užívají v podstatě samostatnosti v rámci Iráku, na mezistátní úrovni neuznává. Na základě jaké dohody to tedy provedeme?
Kurdům zbraně zatím ze zemí EU přislíbila Francie, Německo, Velká Británie, Itálie, Nizozemsko a Česká republika. Například Rakousko řeklo, že to neudělá, že poskytne pouze humanitární pomoc.
Pomoci za současné situace iráckým Kurdům je správná věc, ale česká diplomacie by si také měla uvědomit, že na vzmáhající se Kurdistán hledí s obavami Turecko, na jehož území žije kolem 15 milionů Kurdů a ti také pošilhávají po odtržení. Jenže Turecko je náš spojenec z NATO.
