Miloš Zeman sice ještě neoznámil, zda by chtěl začátkem roku 2018 obhajovat své křeslo prezidenta, ale už se vynořují další kandidáti. Trochu z legrace to oznámil nedávno v Lidových novinách senátor za ČSSD Zdeněk Škromach a v tom samém listu mu odpověděl, také celkem vtipně, kněz Tomáš Halík. Jen začínám mít obavy, že to vlastně ani není žádná nadsázka.
Duchovní Halík řekl: „Kdyby nás měl reprezentovat pan Škromach v bazénku, asi bych musel zareagovat.“ Reagoval tím s nadsázkou na to, že socialista ze Senátu posílá veřejnosti svá moudra od svého bazénku.
Halík pak ještě ale dodal: „Modlím se, aby se objevili důstojní kandidáti pravdy a lásky. Když ale prapor nikdo takový nezvedne, cítil bych morální povinnost jít do toho.“ Tady už bychom měli pořádně zbystřit.
Pokud bude do souboje nasazen někdo ze „skupiny pravdy a lásky“, ke které Tomáš Halík skutečně patří, tak by se opět mohl radovat někdo podobný, jako Zeman. Přitom dvě volební období s důchodcem z Vysočiny, který je ve všem tak nesmírně aktivistický a přivedl na svět naprosto neodbornou „vládu odborníků“ Jiřího Rusnoka, bychom nemuseli přežít ve zdraví.
Jistotou ovšem je, že výstřely, které do veřejného prostoru vyslali pánové Škromach a Halík, nejsou poslední. Přímá volba, přestože ji reálně zatím limituje nutnost nasbírat 50 tisíc ověřitelných podpisů pod kandidaturu, povede k tomu, že kandidáti a kandidátky se budou neustále rojit, klubat, vynořovat a ponořovat, objevovat a mizet.
Až nakonec zjistíme, že reálnými kandidáty jsou skutečně Škromach, Halík, Karel Janeček či Tomio Okamura…
Přitom po Havlovi, Klausovi a Zemanovi, kteří společnost rozdělovali, by to chtělo někoho, pro koho nebude vlastní sebestřednost a ideologie (čímž oplývají i všichni jmenovaní o odstavec výš) nekonečnou a čím dál nesnesitelnější mantrou, která zahubí vše na Hradě i v Podhradí.
Takže socialistický odborář Škromach ne. Zástupce pravdy a lásky také ne. Kdo se hlásí další?
