Na Boží hod vánoční jsme si připomínali 75. výročí smrti Karla Čapka. Tento svět opouštěl Čapek s velikou duševní bolestí, protože žil a dýchal pro Masarykovo Československo a v tragické symbolice spolu s tímto státem i umíral.
Byl to citlivý a krásný člověk, jenž ve svých dílech vytvořil nesmírně půvabnou poetiku i inteligentní humor. V době Vánoc 1938 už z jeho ideálů a hodnot nezůstal v prostředí tehdejší druhé republiky kámen na kameni. Nejenže se změnila optická podoba státu na politické mapě Evropy. Důležitější bylo, že se změnila povaha režimu, někdejší establishment první republiky stál na pranýři a celá politická kultura se propadla o několik pater níže.
V roce 2013 se v naší zemi odehrála také proměna režimu. Nepotřebovali jsme k tomu žádného vnějšího agresora, naše hranice se nezměnily a noviny na první pohled vypadají také stejně. A tak se mnoha lidem jeví jako užitečnější a pohodlnější dělat, jako že se nic nestalo. A pak je tu ještě velká část obyvatelstva, která to opravdu neví.
Tak jen pro pořádek: Vládne pořád vláda, která nemá oporu v Parlamentu. Dva měsíce po parlamentních volbách ještě stále nemáme vládu novou, a až ji budeme mít, tak v ní bude hrát hlavní roli velkopodnikatel, jenž nemá potíž být zároveň ministrem a při tom pobírat stovky miliónů ve veřejných dotacích, a navíc vydávat tři deníky. A pan prezident, který minulý rok těžce popřel náš ústavní systém, se nám o vánočním projevu navíc pochválil, jak nám skvěle vládne. Nikdo mu asi ještě neřekl, že Česká republika se pod jeho vedením opět propadla o pár pater níže, co se týče prestiže i faktického stavu demokratických pravidel. Netřeba připomínat, že k tomuto stavu došlo na základě fatálního selhání předchozích vládních stran a že zodpovědnost za tento stav neseme všichni dohromady.
Tento rok máme tudíž šanci se pokusit napravit, co se dá. Jen to nebude lehké. Moc se nejspíše opět vrátí od prezidenta na půdu Parlamentu. Ale v tomto Parlamentu sedí mnohem horší směs než před rokem. Hlavně je zde kromě výrazného množství komunistů a polokomunistů zvláštní kontingent skrytých i otevřených zaměstnanců firmy Agrofert, které nějak nelze zařadit do srozumitelných politických schémat, na něž jsme byli z minulého polistopadového režimu zvyklí. (Můžeme mu říkat třeba havlovsko-klausovská republika, i když by to oba zjevně urazilo.)
Parlament tedy nebude pro obranu základních hodnot liberální demokracie asi tím nejlepším místem. Takže tu ještě máme svobodná média. Řekněme otevřeně, že i s těmi je to na pováženou. Máme zde už jen jakési ostrovy mediální svobody, kde lze psát bez obalu právě takový druh textu, jaký právě čtete.
Za nejpřirozenější a nejsprávnější prostor pro obranu základních hodnot polistopadové demokracie lze považovat demokratické politické strany, jež reprezentují ideje a názory na spravování veřejných věcí. A také bohatou strukturu občanského a kulturního života. Potřebujeme opozici proti nadvládě buranství, proti zatahování naší země na Východ, proti kumulaci politické a mediální moci. A každou pozitivní individuální aktivitu, která nějak zlepšuje naše poměry.
Snad to nebude vnímáno jako nadsazený patos, když napíši, že v roce 2014 Česká republika potřebuje prostě takové Čechy, kteří mají upřímnou starost o osud země.
Jakou měl právě Karel Čapek.
