Hned poté, co se ujal prezident Zeman své funkce, zahájil úpornou válku s vládou o podíl na výkonné moci.
Správně si vyhodnotil, že slabé místo soupeře je ministr Schwarzenberg. Jednak má Zeman vůči němu vzhledem k lajdáctvím nejasnostem v Ústavě ČR silnou pozici, a jednak sází na to, že oba úhlavní koaliční spojenci se proti němu už vzhledem k tomu, že úporně zápolí o totéž místo na slunci voličské přízně, nikdy nemohou spojit.
Premiér Nečas protestoval proti dosti neomalenému pokusu prezidenta obejít ministra zahraničí a dohodnout se s ním na jeho účet s daleko menším důrazem, než by se bylo slušelo, a když se naopak Schwarzenberg zmínil o tom, že by mohl na místo některého velvyslanců, jež Zeman odmítá pověřit, jmenovat prozatímně chargé d´affaires, prohlásil, že je třeba dosáhnout dohody v trojúhelníku prezident – premiér – ministr zahraničí. O čem? O tom, že si Zeman ukousne pořádné sousto z vládních pravomocí? Ovšem, pan Nečas to nemá lehké, pro pana Kalouska je v tuto chvíli prioritou číslo jedna boj s ODS o prvenství na pravici, problém Zeman podle něho může počkat. Jen nevím, jak premiéra mohlo napadnout, že ve sporu Zeman – Schwarzenberg bude zrovna on dělat rozhodčího, prezident jde i po něm.
Teď se rozhořela další bitva. Ministr zahraničí před časem hovořil na večeru, kde udělovali cenu významnému ázerbájdžánskému disidentovi, a vyjádřil se dost neuctivě o tamní vládě. Dá se mu snad vytknout, že pokud jde o formulace („solidní rodinná diktatura“), mohl být o trochu diplomatičtější (jeho chronickým problémem je, že z příkazu „buďte prostí jako holubice a opatrní jako hadi“ si zpravidla bere jen tu první polovinu), nicméně věcně to odpovídá, Ázerbájdžán je všechno možné jen ne demokracie, a při všem úsilí o oboustranně výhodné hospodářské vztahy by nikdo neměl Českou republiku tlačit k tomu, aby její představitelé provozovali vůči nespravedlivě pronásledovaným jinde tutéž politiku, která nám kdysi za totáče vadila u některých vyčůránků ze Západu.
Ázerbájdžán hned vzápětí protestoval, žádal od ministra omluvu a z ministrovy chystané návštěvy v zemi sešlo. Poté vše usnulo. Až nyní, skoro po třech měsících, si náhle prezidentův kancléř Mynář pozval ázerbajdžánského velvyslance a oba se shodli na tom, že situace je kritická a žádá si intervenci českého prezidenta. Je totiž možné, že konflikt poškodí významné české firmy (v Právu v té souvislosti zmínili Metrostav, Třinecké železárny, Tatru, Vítkovice, Aero Trade ad.), protože jejich ázerbájdžánské protějšky jsou závislé na přízni vládnoucí elity.
Tak se vytvořila mohutná protischwarzenbergovská koalice: prezident, kapitáni českého průmyslu – a Ázerbájdžán. Ve hře je vydíratelnost České republiky ze zahraničí pomocí nátlaku zároveň politického a hospodářského a pozvolný nárůst moci prezidenta.
Více textů autora najdete v jeho politickém zápisníku Události na adrese bohumildolezal.cz.
