Vypadá to, že rytíři už zřejmě existují jen v řádu Daniela Landy.
V době, kdy Evropská unie může klidně hned zítra vydat povinnou kvótu pro procentuální zastoupení žen darujících sperma, v době, kdy si každá druhá nevěsta přeje mít manželovo příjmení ve svém jméně nepřechýleně ve stylu Petra Tupý Nováková, v době emancipovaných ambiciozních singles, mingles a pringles, a třeba i díky plánu na spravedlivě přesně napůl rozdělené mateřské dovolené, je trochu absurdní a úsměvné řešit řekněme tradiční roli ženy a muže.
Možná proto jsem okolo sebe svědkem zvláštních situací, při kterých mám pocit, že se někam vytratila potřeba mužů chovat se jako chlapi. Přesně to popisuje scéna, které jsem nedávno byla svědkem. Dívka sedí v noční tramvaji a nevěnuje pozornost okolí. Po čase na ni začne vykřikovat opilý spolucestující a má opravdu oplzlé a nechutné poznámky. Ona ho ignoruje a on začíná vyhrožovat, dokonce i násilím. Zbytek mužů v tramvaji chování toho dobytka nečinně přihlíží a vlastně spíš dělají, že ho neslyší. Nenajde se ani jeden chlap, co by se zvednul, ženy se zastal a individuum odkázal do příslušných mezí. Samozřejmě, proč by to dělal, vždyť tu holku nezná. Až se to jednoho dne stane jeho holce, taky bude jistě rád, že si jí nikdo nevšimne.
Člověk už pak ani nekroutí hlavou, když se ve zprávách dozví, že nějaký muž znásilnil nějakou ženu v ulici v centru Prahy, okolo chodili lidé a nevšímali si toho. Tohle jsou přitom přesně situace, kdy muž a žena rovnoprávní nejsou. Ženy jsou těžce v nevýhodě, rozložení sil je jasně dané a nezbývá jim, než se spoléhat na to, že se poblíž objeví někdo, kdo se nebojí chovat jako chlap. Jenže takoví se zpravidla neobjevují. Nechci psát, že gentlemani vymřeli, protože tohle není o gentlemanství. Gentlemani nevymřeli, existuje spousta mužů, kteří umí drobit do talíře přesně podle Gutha Jarkovského.
Nemluvím o držení dveří, pomáhání do kabátu, placení útraty v restauraci a podobných věcech. Koneckonců, ženy se dnes už také málokdy chovají jako dámy, takže si nemáme vzájemně co vyčítat. Mluvím o chování mužů v situacích, kdy je žena prostě ohroženější a bezbrannější než oni. Když mě tuhle v noci na ulici začal otravovat podivně vypadající chlápek, nenašel se nikdo, kdo by mu řekl, hele nech ji bejt a běž si po svejch. A sami jsme tam rozhodně nestáli. Kdybych se náhodou chtěla obrátit na policii, tak mám taky smůlu, policie totiž v tu dobu už dávno spí, samou únavou z toho, jak si celý den plácala s odtahovkou a hlídala, kdy lidem končí parkovací lístky. Takže i když by jim zoufalá žena v zoufalé situaci zavolala, musela by nejdřív úchyláka upozornit, ať deset minut počká, než ji odtáhne do křoví a zabije.
Policisté prostě v noci ven nevylézají, protože je tma a není vidět na časy na parkovacích lístcích. A když na to kašlou i strážci zákona, proč by se obtěžoval kdejaký Franta, co jde právě okolo. Je škoda, že muži nepovažují ochraňování žen za samozřejmost. Že záplava emancipace a ukrajinských feministek mávajících svými prsy na Vladimira Putina dává mužům pocit, že ženský se o sebe tam venku postarají samy. A když se jim něco nebude líbit, zamávají prsama. A až je ukážou, nemůžou se divit, že je někdo znásilní, protože si o to koledovaly.
