Je Štědrý večer. Všichni slaví - jak jsem se ptal u nás v zelinářství, dokonce i Vietnamci. Přesto existuje skupina dětí, které štědrovečerní svátek neoslaví, nebudou mít doma stromeček a nedostanou žádné dárky. Jsou to děti Svědků Jehovových.
Je nám s přítelkyní průměrně třicet šest let - já na ten průměr přispívám dokoce 48 křížky. Přesto se na Vánoce těšíme jak haranti a já si mezi mamutí kosti ve své garsonce rafičím stromeček. A dárky vymýšlím a sháním dohromady od září.
Večer bude ve všech oknech města svítit stejně jako u nás. Jen pár dětí, jejichž rodiče obětují svému náboženskému fanatismu i radost svých potomků, slavit nebude. Jejich rodiče jim prostě nedopřejí to, co mají všichni spolužáci, všichni jejich kamarádi, celý svět.
Jejich rodičům Jehova či kdo sdělil, že Vánoce se nemají dětem dopřát, nemají jim dávat žádné dárky, a protože pro fanatika je jeho modla bližší než vlastní dítě, jehovističtí rodiče svým potomkům raději způsobé frustraci a vztek, než aby překročili bizarní příkazy své poťapané věrouky.
Tak prosím: Vzpomeňte si dnes večer, po štědrovečerní večeři cestou ke stromečku, že dokonce i ve středu Evropy jsou kvůli náboženskému fanatismu okradeny o vánoční radost stovky dětí z jehovistických rodin. A až - třeba po Novém roce - někde potkáte v metru jehovistické věrozvěsty, řekněte jim lakonicky: „Jste hříšník a nedopřáváte svým dětem Vánoce, proto přijdete do pekla!“ Když jim to řekne dost lidí, třeba jim sepne.
