Pořádek, právo, prostata! chtělo se mi zařvat už třetí či čtvrtý den knírového experimentu při každém pohledu do zrcadla. Těch pár chlupů pod nosem mne totiž totálně vizuálně změnilo. Přestože tradice kníratého Václava Havla je v Česku skoro posvátná, vypadal jsem prostě s knírkem jako nějaký zastydlý diktátor. Jako by zdobit vlastní tvář rohovinou bylo definitivně zastaralé, out a trapné.
Začal jsem tedy zkoumat obličeje jiných mužů s knírem - hlavně díky tomu, že akce Movember zlidověla, bylo materiálu ke studiu dost. A najednou jsem zjistil, že v tom nejsem sám. Že mladí i staří, tlustí i hubení, chudí i bohatí muži s knírkem prostě vypadají jako Adolf. Ten znak knírku jako by už byl navždy spjat s hnědou barvou a zdviženou pravicí.
A tak jsme s Janem Ignácem Říhou pohovořili o možnosti, jak by to dopadlo, kdyby Adolf Hitler byl semita. Ignác zapracoval - a já se najednou díval do tváře vyšinutého diktátora, od pohledu nácka, s nezaměnitelně židovskými rysy. Stačilo pár chlupů pod nosem, a byl ze mne někdo jiný. Dojdou někdy kníry rehabilitace, nebo jim už navždy zůstane nacistické znaménko?
