Obávám se, že v záplavě příšerných domácích TV seriálů, jíž náš na podzim ztrestaly televize, suverénně vede seriálová politická reality show v režii ODS. Strana jako by se rozhodla, že se očistí tím, že se sama zničí.
Už brzy ji možná z vlády vyprovodí vlastní poslanci maskující své osobní ambice bojem proti vyšším daním. Ještě předtím strana zřejmě pukne v krajských volbách. Načež se její prezidentský kandidát, dlouholetý profesionální kladeč pohřebních věnců jménem Přemysl Sobotka, nedostane v prezidentské volbě ani do druhého kola. A někde mezi tím umře na hrůzu z vládnutí i sebe sama Petr Nečas, papírový šéf toho všeho.
Nemusíte moc sledovat politiku, abyste pochopili, že je s politickou stranou něco fatálně špatně, když do boje o nejvyšší ústavní post vysílá trápícího se muže v lesklém saku a její konzervativní principy v TV obden hájí někdo jako Boris Šťastný, nejnešťastnější stvoření na světě. Existuje-li politické peklo, bude se právě on jednou smažit úplně na dně, ještě pod Stanislavem Grossem.
Řekněme objektivně, že Sobotka je jen neškodný pán v letech, co nikdy neublížil mladým dívkám ani chlapcům a po pohodlných letech v závětří vysoké politiky, kde vám slušné peníze tečou i bez každodenní brutalizace v médiích, prostě hledá, co by za naše daně dělal v důchodu. Ostatně mohla to místo něj být i plačtivá Miroslava Němcová, takže bychom mu vlastně měli i poděkovat. I on je trochu oběť.
To Šťastný je mnohem těžší případ. Fíkový list pražských kmotrů ovládajících magistrát evidentně ztratil i poslední zbytky sebeúcty, takže v televizi bez sebemenší známky hanby klidně žvatlá o loajalitě k ODS, prezidentovi, sobě… Sakra: tolik velkých dilemat na jednoho malého muže! Řekněte mi: kdy už skončí tohle kruté trápení? Protože ač se to nezdá, máme i my, TV diváci, své limity masochismu.
ODS má jednu velkou výhodu. Poslední krajské volby projela totálně, takže když stejně totálně projede i tyhle, nebude to žádná velká změna k horšímu, ale pouhé udržování kursu. Nakonec co má strana taky čekat, když si myslí, že ji lidé budou volit kvůli billboardům, na nichž jejím politikům, z nichž mnozí nikam ani nekandidují, jako by něco vypadlo z rukou?
ODS je na tom intelektuálně tak bídně, že ji ani nenapadne přizpůsobit aspoň idiotské volební slogany podle místních specifik jednotlivých krajů. Myslím, že zvlášť na Ostravsku je například slogan o zneužívání sociálních dávek vyložený lapač hlasů. Ještěže Pavla Drobila, jejího volebního manažera, nenapadalo: METANOL JEN POTŘEBNÝM.
ODS je na tom ale neméně bídně i personálně. Kdo může věřit partaji, do jejíhož vedení se bezostyšně cpe někdo jako ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba, kmotry vyšlechtěný kádr? Aspoň že je natolik férový, že se na rozdíl od Šťastného nemaskuje ustaraným výrazem a nosí to napsané ve tváři. Nemůžu si pomoct, ale pokaždé, když Kubu vidím, překvapím i sám sebe tím, kolik leváren mě najednou napadne. Možná by nebyl špatný guru brainstormingu.
Žádná strana nikdy nevyhraje volby, ocitne-li se mimo „náladu“ většiny společnosti. ODS se to povedlo hned na několika frontách. Ač nejen považovaná za obludně zkorumpovanou, populární téma korupce jako by pro ni bylo tabu – zřejmě logicky. A když už se případně angažuje, pak negativně – přinejmenším navenek. Viz nevěrohodné odvolání populárního ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila a smrad kolem povýšení státní zástupkyně Lenky Bradáčové.
Velké štěstí ale ODS neudělá ani s „tříprocentním deficitem“ rozpočtu, po Janě Nagyové druhým Nečasovým fetišem. Zadlužení státu jistě ve společnosti rezonuje, jak se v posledních parlamentních volbách přesvědčil i Jiří Paroubek. Jenže nyní na mnohé lidi dopadají nejen vyšší daně a reformy, z nichž některé byly jen plošné brutální škrty, ale i hospodářská recese. Jak by řekl někdo chytřejší než já: šetření už není, co bývalo.
V posledních dnech jsem mluvil s několika lidmi z ODS. Ptal jsem se jich, co se stane na nadcházejícím sjezdu ODS po případném volebním debaklu. Shodně jen pokrčili rameny: nestane se nic, protože v ODS není nikdo, kdo by ji mohl vést lépe. Ještěže straně zbyla aspoň upřímnost.
