Přílohou dnes vycházejícího Reflexu je zpověď vězně č. 1. Proč vůbec vydáváme a proč byste si rozhodně měli přečíst ukázky z knihy Davida Ratha?
Především se dozvíte, jestli je David Rath mocichtivá kreatura, nebo obyčejná lidská bytost nespravedlivě trpící ve vazbě.
Nechtěným kouzlem Rathových poněkud předčasných pamětí je totiž upřímné odhalení sebe samého, navzdory silnému nánosu sebestylizace.
Známe Ratha z jeho siláckých projevů a později i z uplakaných vzkazů z vazby. Z odposlechů jsme se dozvěděli, jak mluví doma v obýváku. Ale teď se můžeme podrobně podívat do jeho duše, pochopit způsob uvažování, a nahlédnout tak do světa podle Ratha.
Pozoruhodnou činí tuto knihu nejen to, co se v ní dočteme, ale také to, co se nedočteme. Pokud byste čekali nějakou sebereflexi, pokání nebo, nedej bože, lítost, nic z toho nenajdete. Sepsat obsáhlou knihu a nezmínit se ani slovem o tom, proč sedí ve vazbě, je unikum.
Proto vám kromě podstatného výběru z připravované novinky Přisedněte si přinášímev novém čísle Reflexu i analýzu Bohumila Pečinky, která ji zasazuje do souvislostí.
Asi by se nenašel v celé zemi jediný člověk, jenž by si myslel, že David Rath je jediný a hlavní korupčník v zemi nebo strůjce všeho zla. K pochopení toho, jak celý systém fungoval, však tyto memoáry slouží znamenitě. Po zatčení s úplatkem totiž nepřichází přiznání viny, nýbrž otázka: Proč zrovna já?
Po naskočení do systému mnoho chytrých nebo kdysi schopných lidí tak uvykne tomu marasmu, až nabudou dojmu, že když to dělají všichni, tak se to smí. Jedno musím bývalému hejtmanovi přiznat. Umí čtivě psát. Ale umí také přesvědčivě lhát a vydávat se za někoho, kým není. Jde mu to opravdu od ruky, a to doslova, protože v případě jeho knihy nabylo slovo rukopis opět původního významu. Až v místnosti, odkud je pět kroků ke dveřím a pět k oknu, napíše, jak to opravdu bylo, bude to kniha roku.
