Jedna z věcí, kterou prezident Klaus během svého úřadování uměl na sto procent, bylo odůvodňování svých vet. Těžiště zdůvodnění leželo VŽDY mimo, nebo lépe řečeno nad běžným názorovým sporem pravicových a levicových politických stran. Zdůvodnění veta penzijní reformy z tohoto pravidla ale silně vybočilo.
Ne že bych byl obhájcem této podoby reformy. Nemyslím, že výhody převažují nad zápory, a když i předkladatel, ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, sice s úsměvem, ale vážně říká, že nemožnost z druhého vystoupit asi velmi brzy padne se změnou vlády, což jaksi indikuje další změny, skoro se toho až účastnit bojím.
Ne že bych Václava Klause vinil z toho, že co k reformě napsal, není pravda. Naopak – Nečasova vláda skutečně nemá pro reformu širokou podporu, příští vláda ji téměř určitě změní, což účast opravdu činí rizikovou. Klaus má pravdu i v tom, že v okolních zemích se penzijní reformy dočkaly výrazných změn, včetně odstrašujícího případu Maďarska.
Pravdu má i v tom, že začít klasicky spořit do fondů v situaci krize a s očekáváním dlouhodobé stagnace je velmi riskantní. Jenže svou účast v tomto riskantním podniku si každý může zvážit sám. Kdyby účast v druhém pilíři tak, jak je dnes nastavený, byla povinná, pak by veto na místě skutečně bylo. Ale prezidentské veto tu není od toho, aby chránilo občany před jejich vlastními rozhodnutími.
Ačkoli premiér Nečas a ministr Kalousek nemají pravdu v tom, že Klaus dává stejné argumenty jako komunisté a socialisté a že o vetu nikdy neuvažoval (http://www.klaus.cz/clanky/2784), samotné prezidentovo oficiální zdůvodnění veta je zvláštní, zvláště některé pasáže.
„Loni jsem k předcházejícím zákonům týkajícím se změny důchodového systému … svůj podpis nepřipojil. Vzhledem k tehdejším obstrukcím opozice jsem ale tyto zákony Poslanecké sněmovně přímo nevrátil. Dnes však nastala situace, kdy svůj postoj k navrhovaným změnám musím vyjádřit zcela jednoznačně.“
Proč by měly mít obstrukce opozice tak velký vliv na rozhodnutí o prezidentském vetu? Proč prezident reformu kritizovanou řadou ekonomů nevetoval dříve nebo nedal jasně najevo, že tak učiní? Už proto, že, jak sám píše, má reforma dlouhodobý efekt. Jeho veto přitom přišlo až v době vrcholících příprav a spíše ještě znepřehlednilo už tak dost velké zmatení ze zbytečně složitých změn.
Postoje k vetu penzijní reformy rozdělili politiky do tří skupin:
- Klaus – má pravdu, ale ne dostatečnou na to, aby vetoval.
- Nečas a jeho vláda – má odvahu, ale kvůli politickým tlakům (a dost možná i dalším) vytvořila podivně kompromisní reformu; pravdu má Nečas jen výběrově.
- Tluchoř a spol. – podpořili reformu, ale teď se staví proti a snaží se urvat přízeň prezidenta Klause; o pravdu jim nejde.
Tak si vyberte.
