Předáci odborů znovu dali hlavy dohromady a kromě případné generální stávky plánují i okupaci ministerstev. Devadesát tisíc lidí na dubnové demonstraci na Václaváku jim prý dává další mandát shodit vládu.
Tak zaprvé: jaký mandát vám dávají desetitisíce lidí, které za jejich peníze svezete na svou vlastní akci? Myslím, že zhruba stejný, jaký dávali komunistům lidé s mávátky na prvního máje. Nebo jaký dnes dávají Vladimiru Putinovi dělníci svážení do několika volebních místností.
Na Václavák navíc kromě odborů sváželi lidi i komunisté. Chceme fakt znovu naplnit i jejich mandát? Protože pak už se nebudeme muset starat o žádné volby. Všichni budeme zase jen shánět bony.
Ano, na Václaváku nebyli samí odboráři, blázni či komunisté, což v případě dvou posledně jmenovaných bývá zhruba to samé. Přišly i tisíce naštvaných lidí, mnozí z různých důvodů. No a co? Česko má deset miliónu lidí: někde doma, na chatě či v hospodě – tam zřejmě nejčastěji - tedy zůstala tichá většina. A ta odborářům žádný politický mandát nedala.
A mimochodem, když už jsme u statistických mandátů: odborářská lobby stěží zastupuje desetinu zaměstnanců. A vůbec ne náhodou. I já jsem zaměstnanec a při představě, že mě zastupuje někdo jako šéf ČMKOS Jaroslav Zavadil, mě napadá jediné: co nejrychlejší eutanazie.
Ani mě samozřejmě nepřepadají láskyplné emoce, když vidím premiéra Petra Nečase nebo druhého premiéra Miroslava Kalouska. Brzy budou důvěru veřejnosti počítat ne v procentech, ale v promile. Ani to ale nedává odborům mandát rozhodovat o vládě. Odbory mají vybírat příspěvky, aby si jejich předáci mohli platit kanceláře, cigarety a sekretářky.
Myslím, že přišel čas, aby se ozvala i tichá většina, jíž se cítím být členem. A začít bychom mohli třeba okupací odborářů, pro jistotu rovnou permanentní. Protože jak z vlastní zkušenosti reportéra vím, každý den, hodina, minuta i vteřina, kdy lidé jako Zavadil či Bohumír Dufek nedají hlavy dohromady, ušetři většině z nás dost peněz
Dokonce bych řekl, že to zvlášť my, Pražané, kteří bláznivé odborářské nápady vždy odskáčeme nejhůř, odborářům už delší dobu dlužíme. Nakonec nic nestmeluje společnost tak jako pocit férovosti. Tedy že to celé nějak žijeme spolu, ne?
