Zima. Mluví o ní všichni. Zasáhla život každého z nás, některým ho vzala. Mráz. Na pár týdnů jsou náhražková témata, jimiž běžně žije naše konzumní společnost, zapomenuta. O slovo se přihlásil život ve své holé podstatě.
Najednou není otázkou dne, co koupím ve slevě nebo zda přelstím politického soupeře. Jde o to, mít doma teplo, nenechat prasknout vodu, nezmrznout. Čert vem blížící se daňové přiznání, reformy, krizi EU. Skutečný život tvoří jiné věci. Ty, které bereme jako samozřejmost a přehlížíme je. Ty, jež nám dnes padají zmrzlé na kost na křehké hlavy.
Nastartovat úspěšně auto, i to najednou získalo na váze; soused marně fénem rozehřívá motor, kolegovi zamrzlý vůz s pietou odtáhli do servisu. Věci moderní jsou zmatené stejně jako my. Tohle není v našich programech. Palubní počítače blikají varovnými kontrolkami.
Švédské, v zimní krajině zrozené auto škytá a skřípá kovem za jízdy stejně jako vozy české. Ten zvuk zápasu se nese krajinou krystalů na ostří větru v Českém Těšíně tak, že lidské nanuky z autobusové zastávky zvedají zvědavě brady, obětují vzácné teplo ze zadýchaných šál přetažených přes nos, aby zjistily, zda mráz přemůže dalšího. Před Třincem ukazuje v jedenáct dopoledne teploměr minus šestnáct stupňů. Při odbočování k čerpací stanici padá z nebe na kapotu zmrzlý pták. Pumpař-Eskymák přibíhá. Nemáte promáčklý plech? Co díra po zobáčku? Smetá zmrzlého tvora na beton. Ráno na kraji silnice ve vesnici ležela zmrzlá myš.
Mráz prý žene svá stáda ze Sibiře, kde cení zuby minus padesát stupňů. Umrzají lidé. V naší civilizované době, kdy je boj o život vyhrazen jiným, díváme se na ně často svrchu. My už jsme dál, nám život nekončí banálně kvůli počasí či životu samotnému. Nás je hodna jen zákeřná nemoc nebo terorista.
A teď taková zima. Padají teplotní rekordy. Rekordy pro krátkou paměť, pro tu naši. Pradědeček sedlák sepsal neuměle kroniku rodu. Četl ji někdo? Bral život vážně. Žil v době, kdy lidé stáli nohama na zemi. Snažili se nenechat nejen ptáky umírat hlady a zimou. A stejně jako my věřili v jaro. Říká se, že zima člověka probere z letargie. Nebo ho do ní uvrhne. To pak ale zmrzne.
