Tragédie, kdy po utkání dvou fotbalových mužstev v Egyptě zahynulo při následných nepokojích přes sedmdesát lidí, ukazuje znepokojivou realitu. V určitých populacích asi principy západní demokracie nebudou fungovat.
Západní demokracie stojí a padá s tím, zda se většina společnosti po masarykovsku nebojí, a přesto nekrade. Nekrade ani tehdy, když není pod přímým dohledem. Pokud většina populace takové hodnoty nesdílí a nechová se tak, není v dané lokalitě demokracie vhodným nástrojem k řízení společnosti. Pro populace, které nekradou jen pod přímou hrozbou okamžitého postihu, jen když jsou pod přísným dozorem, je zjevně vhodnější autoritářský režim, jenž oněm divokým lidem kýžený dozor dopřeje.
V Egyptě třicet let fungoval velmi neblahý, násilnický, zkorumpovaný a autoritářský režim. Zajišťoval však onen výše zmiňovaný dohled. Kdo někdy v Egyptě byl, ví, že o vojáky a policisty s těžkými zbraněmi zakopával na každém kroku. Nyní se jen o fous v Egyptě povolil šroub — a my si musíme s těžkým srdcem připustit, že část egyptské populace ještě není natolik civilizovaná, aby i ritualizované střety skupin, jako jsou sportovní zápasy, zvládla bez vzájemného zabíjení fanoušků. Vzájemné násilí mezi skupinami je běžné jako v Evropě ve středověku.
Přestože v Egyptě proběhly volby a zdálo by se, že země půjde cestou demokratizace, můžeme se důvodně obávat, že jakékoliv uvolnění šroubů povede k dalším a dalším výbuchům násilností, rabování a vypalování. Nejen egyptská, ale značná část celé arabské populace totiž ještě není civilizována dále než do míry, která v Evropě proběhla někdy ve dvanáctém století. Kdy byly války mezi rody, vzájemné vraždění, přepadávání a rabování součástí běžné kultury.
Takže pokud v Egyptě zvítězí rozvolňování poměrů, máme téměř jistotu, že tato země přestane být vhodnou, a hlavně bezpečnou turistickou destinací. Spíše než země hotelů bude bez autoritářského režimu z Egypta další Jemen či Somálsko.
