Co přinesl den (pondělí 15. března)
Odborový předák Jaromír Dušek přišel s drtivým důkazem o tom, jak jsou na Ministerstvu dopravy preferováni homosexuálové. Dostali tam výpověď tři členové jeho odborového svazu, žádný z nich nebyl homosexuál.
To je zvláštní důkaz: pokud odněkud pár lidí vyhodí a není mezi nimi žádný homosexuál, je to důkaz o tom, že homosexuálové jsou preferováni. Mělo by tedy stanoveno v případě vyhazování závazné procento, kolik z vyhozených musí být homosexuálů, a zároveň numerus clausus (kolik zaměstnanců podniku nanejvýš smí být homosexuálové). Je zjevné, že podnik nezaměstnávající žádné homosexuály sice dokonale vyhoví druhému kritériu, ale jinak na tom bude špatně – nemůže žádného homosexuála vyhodit, a nemůže tedy vyhazovat vůbec. Je zajímavé, jaká v české společnosti panuje fobie vůči těm, co jsou „jiní“. Sami o sobě nikomu nevadí, jsme tolerantní národ, ale když je jich moc na jednom místě, začíná problém.
ČSSD pojala svou sobotní programovou konferenci jako velkolepou šou , které vévodil slib zařadit ČR během příštích patnácti let (tj. do roku 2025 let) mezi deset zemí s nejvyšším standardem života v EU. Z toho plyne, že přinejmenším do roku 2025 nám bude vládnout Paroubek. Já jsem se svým momentálním standardem života v podstatě spokojen, mám se líp než za totáče, další zlepšení standardu bych vyměnil za urychlený odchod Jiřího Paroubka z politické scény, jenže tady Paroubkovi těch patnáct let věřím do slova a do písmene: takže realisticky vzato jeho odchodu se už nedožiju. V souvislosti s personálním obsazením sociálně demokratické vlády (Paroubek realisticky počítá s menšinovou vládou podporovanou komunisty) se opět vynořilo jméno prof. Jana Švejnara.
ČSSD ohlašuje zdanění majetku , jehož původ nelze prokázat (bude to úplně všechen majetek?) a vyhrožuje vybudováním národního fotbalového stadionu v Praze. Vlády se silnou autoritou (někde se jim říká autoritativní) mají zálibu ve stavění stadionů. Bývá to jediné, co po nich zbude. Přeju panu Paroubkovi, aby ten jeho vydržel aspoň tak dlouho jako římské Koloseum.
Pražané uslyší v telefonu Paroubka či Pecinu (v rámci předvolební kampaně po telefonu). Mně to nehrozí, nemám pražský telefon, svým blízkým přeji, aby to byl Pecina, kdo se jim ozve. Považuji to za menší zlo.
AUTOR JE POLITOLOG