Bývalý generál ČSLA Zdeněk Zbytek hodlá žaloval exministra Dobrovského za vyjádření, že byl z armády popuštěn kvůli proslovu na sjezdu rolníků v prosinci 1989, kde údajně vyzýval k vojenskému zásahu proti „kontrarevoluci“.
Jeho advokát Kříženecký se navíc domnívá, že pokud byl Zbytek propuštěn opravdu kvůli tomu projevu (Zbytek to popírá, prý šlo o „reorganizaci“), zvažují i trestní oznámení na Dobrovského pro zneužití pravomoci veřejného činitele, protože šlo o projev, tedy věc politickou. Zdá se, že drzost komunistických papalášů z doby před listopadem 1989 výrazně roste. Je to zjevně součást jakési předehry k nástupu opoziční smlouvy mezi ČSSD a KSČM po jarních volbách do PS. Na druhé straně, kdyby byl pan Zbytek a jemu podobní zavřeni bezprostředně po revoluci, jeho bojovnost by dnes (pokud by už byl z basy venku) byla podstatně menší. Zdá se, že k okřídlenému heslu sametové revoluce „Nejsme jako oni“ je třeba doplnit „jsme o hodně hloupější“. Jinak Zemanův tým je pozoruhodný: skládá se z politických vysloužilců, bývalých komunistických generálů a aparátčíků, a podporují ho lidé vázaní na Lukoil (samozřejmě ne z peněz Lukoilu, ale stejně jako kdysi strýc Vik, ze svých dlouholetých úspor). Groteskní uskupení s minimální šancí.
Cyril Svoboda a celá KDU-ČSL se cítí brutálně zneuctěna názvem „černoprdelníci“, kterým ji poctil předseda TOP 09 Schwarzenberg. Prý tak častovali bachaři v padesátých letech vězněné kněze a členy ČSL. Název je daleko starší a v jakémsi neoficiálním politickém slangu se užívá zcela běžně. Je jen otázkou, zda se má stát instrumentem politického boje a znít na veřejnosti z úst předsedy konkurenční strany. Pan Schwarzenberg zřejmě cítí handicap, plynoucí z jeho šlechtického titulu, a pokouší se vystupovat jako člověk z lidu. Nevím, zda tento způsob lidovosti je ten nejšťastnější. Lid je, řekl bych, přesvědčen, že kníže si to nesmí dovolit (lid ovšem ano, od toho je lid).
Na kandidátkách ČSSD by podle MfD mělo dojít k nikoli nepodstatným změnám: v Praze má kandidovat jako lídr populární místopředseda Sobotka (doposud byl v Brně, v Praze by měl coby lídr nahradit předsedu Hulinského, který nemá s Paroubkem ideální vztahy), v Brně ho vystřídá hejtman Hašek (Paroubek ho chce mít v PS), na pražské kandidátce by se měl objevit ministr Pecina a odsunout do nevolitelného suterénu zelenou přeběhlici Zubovou (smutný konec mouřenínů, co vykonali svou práci). Protože všichni zúčastnění i předseda Paroubek něco podobného vášnivě popírají, asi na tom něco bude.
Úspěch sbírek na pomoc obětem zemětřesení na Haiti naplnil českou novinářskou a vědeckou obec pocitem vlastenecké hrdosti na náš národ. „Čechy a Morava byly v historii nemilosrdně válcovány – snad jen s výjimkou kralování císaře Karla IV. Češi mají proto v genech zakódováno pomáhat těm, kdo se ocitli v nouzi,“ říká sociolog Jaroslav Sýkora. Vida, neúpěli jsme jen tři sta let, ale stále. Máme v genech zakódováno pomáhat těm, kdo se ocitli v nouzi. Ovšem. např. za husitských válek jsme pomáhali (od majetku i od životů) našim sousedům široko daleko (říkalo se tomu „spanilé jízdy“, jak trefný výraz, skoro jako bratrská pomoc), po roce 1945 jsme pomohli od majetku a v míře o něco menší i od životů našim německým a maďarským spoluobčanům, které jsme si předtím přivlastnili právem demokratičtějšího. Pak jsme podle přání našich ruských protektorů pomáhali od majetku (a v ještě menší míře od životů, ovšem, nebyla válka) našim roduvěrným spoluobčanům. Jenom věřím, nebo přesněji řečeno doufám, že to přece jen nemáme zakódováno v genech, v tom směru jsem na rozdíl od pana Sýkory optimista. Zato možná máme v genech – soudě např. podle citovaných výroků - tendenci se nezřízeně chvástat. Bývá to projev mindráku.
Američtí příznivci prezidenta Obamy propadají frustraci. V MfD citují jakousi Susanne Josuovou, majitelku obchodu s textilem: „Lidé zjišťují, že Obama není nic víc než jen politik.“ Katastrofální chybou Obamovy předvolební kampaně byl pokus přesvědčit veřejnost, že je víc než politik. Jsem zvědavý, jak to teď ustojí. Ti, kteří této kampani naletěli, ho teď budou o to víc nenávidět, a to i v případě, že bude dobrým politikem.
Ministr Janota poskytl pozoruhodný rozhovor MfD. „Nepolitický“ ministr chtěl prosadit v zásadě rozumné věci. Předvolební koalice ČSSD – KSČM – přeběhlíci - lidovci – zelení, která má momentálně v PS drtivou převahu, mu jeho plány zhatila. Janota k tomu říká: „Myslel jsem si, že nás politici nechají něco prospěšného udělat. Myslel jsem si, že se budou naoko tvářit, že je to štve, ale hodí to na nás. Nestalo se to a já jejich uvažování nechápu.“ Takovýhle pohled je velmi problematický. Nešlo o „politiky“ jako celek a „politici“ jako celek Janotovi balíček neshodili: shodila mu ho předvolební koalice v PS. ODS a TOP 09 vládu podržely, ačkoli ODS, aby se neřeklo, při tom skřípala zuby. Čili: to, co si ministr Janota představoval, že udělali „politici“, udělali „někteří politici“. Tak to v politickém životě chodí. A pokud byl pan ministr, jak říká, naivní, byl naivní proto, že věřil navíc ještě Paroubkovi, který se podílel na sestavení vlády a zároveň proti ní vede v PS opozici. Je to naivita pochopitelná, těžko mu ji vyčítat, jen by to, co se má svádět na Paroubka a spol., neměl svádět na politiky jako třídu. Jinak se mi zdá, že pan Janota není přesný, politiku samozřejmě dělal, jeho balíček byl výsledkem politického kompromisu. Problém byl v tom, že jeden účastník kompromisu, Paroubek, pak kompromis zboural.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
