Zatím jen zrychluje inflace. Ale Evropou se nám navíc začala toulat hrozba děsivé dluhové krize
- V Česku i v celé Evropě zrychluje inflace, přičemž další růst cen se v budoucnu očekává zejména kvůli drahým energiím, pohonným hmotám a potravinám.
- Evropská centrální banka váhá se zvýšením úrokových sazeb pro boj s inflací, protože by tím zkomplikovala splácení vysokých státních dluhů v zemích eurozóny.
- Největší hrozbou je aktuálně špatná finanční a politická situace Francie, jejíž obří dluhy a rostoucí úroky vyvolávají mezi investory nedůvěru a obavy z masivní dluhové krize.
Ceny rostou. V Česku méně, ale v Evropě je to horší. To je samo o sobě nepříjemné, ale za inflací vykukují ještě mnohem větší problémy.
Předběžný odhad inflace za září, který zveřejnil Český statistický úřad v úterý, ukazuje dvě a půl procenta. Od června, kdy byly ceny nejlínější a rostly jen od 1,5 procenta, je to velký posun. Není to na první pohled velká katastrofa. Jde z podstatné části o zdražení pohonných hmot, které za poslední měsíc citelně zrychlilo, a s dalším růstem se dá počítat. Bez cenového skoku na pumpách by inflace byla jen 2,1 procenta. Zatím naštěstí nehrají velkou roli další energie. Dodavatelé elektřiny a plynu už sice zdražují, ale růst cen brzdí fixace ve smlouvách a to, že se prodává to, co bylo nakoupeno už před rokem za tehdejší ceny.
Rostoucí ceny energií a oslabení koruny jako hrozba pro budoucnost
V poslední době ceny energií na burzách sice lámou rekordy, ale v cenících pro domácnosti se objeví až příští a přespříští rok. Odborníci doporučují si tam, kde je to možné, své ceny zafixovat. Zdražení elektřiny a plynu má dopad do celé ekonomiky. Nebude to nyní zdaleka takový šok, jako byl po invazi na Ukrajinu. Ale už na začátku příštího roku odhadují analytici celkovou inflaci na tři procenta a nevylučují růst až ke čtyřem procentům. Není to osmnáct procent, které jsme nedávno zažili, ale to nemusí být konečná. K energiím se totiž přidají další faktory. Především ceny potravin přestanou klesat, a snižovat tak inflaci, jak to dělaly v posledních dvou letech. Ovlivní to rostoucí ceny hnojiv, které se vyrábí s použitím velkého množství drahého zemního plynu i zdražené nafty.
Ale svůj vliv může mít i čerstvé oslabení koruny, která poklesla z 24,20 Kč za euro nad 24,40 Kč. U dolaru je to ještě zřetelnější. Americká měna zdražila z lednového průměru okolo 20,50 na skoro 22 korun. Dovozy se tak prodraží a uvidíme to na cenovkách v regálech obchodů.
Tento vývoj kursů je dán především tím, co se děje v Evropě. U čtyřprocentního růstu cen už jsou dnes země platící eurem. Míra inflace v eurozóně v září podle Eurostatu vzrostla na tříleté maximum 3,8 procenta ze srpnového tempa 3,2 procenta. Je to také vliv energií, ale i nízkých úrokových sazeb Evropské centrální banky. Ta se snaží nižšími úroky povzbudit jen rachitický ekonomický růst. U nás je základní sazba ČNB na 3,75 procentech, u ECB je přes výrazně vyšší inflaci jen na 2,5.
Evropa zvýšení úroků potřebuje. Jenže takové, které by bylo potřeba, brzdí strach z vývoje v silně zadlužených zemích EU, jimž by vyšší úroky už začaly komplikovat splátky obřích státních dluhů. Na trzích už mluví o dluhové krizi gigantických rozměrů a potřebě spíše snižovat úroky.
Problémy Francie a riziko propuknutí obří dluhové krize
Strach jde momentálně hlavně z Francie, jejíž problémy se státními dluhy vyhnaly úrokové sazby francouzských desetiletých dluhopisů k pěti procentům, a platí tak více než Řecko a Itálie. Rozpočtové deficity poslední roky přesahují pět procent HDP a příští rok, pokud neprojdou politicky roztříštěným parlamentem, může schodek vyrůst až k šesti a půl procentu. Státní dluh činí aktuálně 118 procent HDP a jeho splácení s rostoucími úroky bolí čím dál více. Země je navíc zmítána politickou nejistotou před blížícími se prezidentskými volbami. A nikdo netuší, zda nyní v rozpočtu naplánované škrty nutné k udržení důvěry trhů vůbec projdou.
Pokud by v této situaci ECB nyní zvýšila úroky, zdraží to i francouzský dluh, kterému už tak trhy věří čím dál méně. Například japonští investoři se začali v posledním týdnu zbavovat francouzských dluhopisů ve velkém. Tím projevují značnou nedůvěru ve stabilitu druhé největší ekonomiky v Evropě. A Japonci ve své rostoucí nedůvěře nejsou sami. Pro Francouze to není dobré znamení. A až nebezpečně to dává za pravdu věrozvěstům fatální dluhové krize, kterou by společná měna jen těžko přežila.
Evropany včetně Čechů prostě nečeká klidné období. A nutno dodat, že odolnost české ekonomiky vůči otřesům v eurozóně zvyšuje sice nezávislá měnová politika, ale určitě nepomáhá Babišovou vládou nastartované dělání obřích, v Evropě obvyklých vládních deficitů nad tři procenta HDP. Sleduje vláda, co se kolem děje? Nevypadá to tak.
