Ticho před cenovou bouří: Sen o levných potravinách může brzy vystřídat krutá realita
Inflace v Česku se drží pod dvouprocentním cílem centrální banky a z pohledu našich lidí vše tone ve slunečním svitu akčních cen mléka pod šesti korunami za litr.
Nálada je dobrá a už zapomínáme na zcela nedávné ceny, které rostly i o dvacet procent meziročně. Přitom bychom měli být stále ve střehu. Meziročně vzrostly spotřebitelské ceny v červenci o 1,7 procenta, což bylo o dvě desetiny procentního bodu více než v červnu. Ceny stále stlačují především potraviny a proti jejich poklesu působí růst cen služeb držící setrvalé tempo 4,7 procent. Z tohoto pohledu měla v červenci největší vliv na výši cen doprava, která roste o 6,6 procenta, následované cenami bydlení, kde kromě nákladů vlastnického bydlení bylo dražší i nájemné o 6,1 procenta.
Jako další faktor jen mírného růstu cen stále vytrvale působí od loňska zlevňující ceny elektřiny. Ty meziročně klesly o 11,4 procent a u zemního plynu o pět procent. Na což měl vliv nejen příznivý vývoj na trhu, ale i převzetí poplatků za obnovitelné zdroje státním rozpočtem. Tady se jednalo o administrativní rozhodnutí vlády, které si zaplatíme v daních místo v cenách energie, ale funguje to.
Na rozdíl od regulace cen pohonných hmot, jejíž dopad na ceny není vidět. Meziročně pohonné hmoty zdražily oproti loňskému létu o dlouho nevídaných sedmnáct procent.
Přesto bychom mohli být optimisty. Jenže to, co nyní působí jako brzdy inflace, se do konce roku může nehezky obrátit. Třeba potraviny si své nízké ceny téměř jistě neudrží.
Ještě loni potraviny a nealkoholické nápoje přispívaly k inflaci zhruba čtyřmi procenty. Rostly zejména mléko, sýry a vejce, cukr a cukrovinky, oleje/tuky, ovoce a maso. Zelenina naopak mírně zlevnila. Růst se ke konci roku zpomaloval.
Letos už vidíme výrazné a plošné zlevňování. Meziroční pokles cen potravin dosáhl 3,4 procenta v červnu a 3,1 v červenci. ČNB a analytici upozorňují, že deflace u potravin je mimořádná a pravděpodobně dočasná. Komoditní trhy naznačují obrat kvůli letošní slabé sklizni. Silné sucho signalizuje nižší úrodu obilovin a řepky. Což může od přelomu roku přispět k opětovnému růstu cen potravin.
A to zatím nevidíme, co s cenami potravin udělá očekávatelné promítání dopadů vyšších cen pohonných hmot a také hnojiv, jejichž ceny ovlivňuje uzavřený Hormuzský průliv.
Právě situace na Blízkém východě vytváří stále silnější riziko opakování energetické krize. Což ještě zesiluje chybná politika Evropy, která neřeší své poloprázdné zásobníky plynu. Přestože zásoby jsou na rekordně nízkých úrovních a obchodníci by je právě teď měli čile doplňovat, objednávky plynu mířícího do Evropy jsou meziročně o pětinu nižší. Navíc podle schválených sankcí má od ledna skončit dovoz ruského LNG, který letos výrazně vzrostl. To vzbuzuje obavy ohledně nedostatku a růstu cen plynu v zimě během topné sezony. A od cen plynu se odvíjejí i ceny elektřiny.
Cena plynu v nizozemském hubu TTF, který je referenční cenou plynu s okamžitou dodávkou pro celý evropský trh, už překročila šedesát eur (zhruba 1455 korun) za megawatthodinu. V tomto pásmu přitom byla naposledy v lednu 2023. Tyto spotové ceny zemního plynu v Evropě jsou oproti loňsku o osmdesát procent vyšší. A může být hůř. Na této úrovni se mohou udržet pouze v případě, že se Hormuz otevře tankerům v plném rozsahu do konce roku. Jinak mohou jít ceny na sto eur za MWh.
V případě tuhé zimy tedy mohou ceny energií pořádně zdražovat. A ukončit náš inflační klid.
