Karel Steigerwald: Vítejte v Česku aneb Staré ideologie v novém kabátě a estébácká civilizace
Objevují se stále častěji, v novém kabátě, staré poučky. Goebbelsova, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, a Stalinova, že v rámci třídního boje o pokrok zákonitě vzniká druhé mocenské centrum, které je nutno zlikvidovat. Dvacáté století přineslo i jiné poučky, jimiž je dodnes možné zdůvodňovat jeho nelidskost, ale teď právě frčí tyhle.
V té žumpě, kam historie odkládá největší ničemy dějin smrti, musí být posmrtné veselo. Nejvíc se nasmějí právě ti největší, kteří pocházejí ze dvou objevů dvacátého století, z národního socialismu Němců a z ruského socialismu marxistického. Myšlenky těchto neblahých hnutí žijí dál, různě se proplétají, doplňují se a vytvářejí dosud bezejmenný novotvar, který spojuje to nejhorší z obou hnutí v jednu novou politiku, jíž se z nouze říká populismus. Jde ale asi o něco mnohem horšího. Okamura ví, proč smetl do svého pytle rasovou nenávist nacionalistů i třídní boj komunistů a proč se tato protikladná hnutí tak dobře snášejí ve společné straně nenávisti. Není ale jediný, komu se takové slučování protikladů daří.
Z demižonu do demižonu
Svět je přeplněn hejny dravců, kteří bizarně žijí z trosek politického násilí minulého století a usilují o moc za každou cenu. Naivně se k tomu říká, že demokracie se vyžila a že ji nahrazuje něco modernějšího, nového, silného. Co by to mělo být, neví nikdo. Patrně cokoliv. V „troskách“ demokracie dvacátého století to cokoliv naleznete. Všechno se dá resuscitovat jako klíčová idea nové doby, že lež a pravda už neexistují, že existuje tekutá skutečnost, zbavená iluzí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
