„Bílá Evropa“ a aktivismus jako vládní program. Motoristé se vysmívají svým vlastním voličům
Motoristé sobě vstupovali do politiky mimo jiné s cílem stavět hráz proti aktivismu všeho druhu: nejprve domnělému aktivismu proti autům v Praze, později proti zelenému aktivismus v europarlamentu. Dnes ale vidíme, že žádná strana v historii české politiky nepojala své účinkování tak aktivisticky. Místo profesionálů dodávají Motoristé na úřady rasistické influencery, jejich ikona Filip Turek má jeden skandál za druhým a ministr Macinka se zabývá především Petrem Pavlem.
Motoristé sobě jsou v něčem velmi tradiční strana: navazují na odkaz Václava Klause, sehnali sponzory a známé osobnosti na kandidátky a časem si vyboxovali své místo. Zejména však díky Filipu Turkovi, kterému se potenciál influencera povedlo přetavit do celkem zásadní politické podpory.
Po vstupu do vlády je však vidět, že pojetí politiky v případě Motoristů je primárně aktivistické a jejich základní metodou je trolling. Slovy exporadce Donalda Trumpa Steva Bannona jde o „zaplňování prostoru sračkami.“ Ať už jsou to výroky Turka o deratizaci na úřadech, Macinkovo nazývání prezidenta „soudruhem“ nebo řada dalších, jejich jednotící slovo je právě aktivismus, neseriózní politika. Přitom právě proti naivitě, aktivismu a nevyspělosti v politice se Motoristé vymezovali.
Na resortu životního prostředí zaměstnali dva influencery, Františka Kubáska a Adama Šejnu. Zvlášť Šejna se dlouhodobě vyjadřuje otevřeně rasisticky, nedávno například migranty přirovnal ke komárům a říkal, že si přeje „bílou Evropu.“ Možná paradoxně zároveň propaguje ultra-konzervativního amerického influencera Andrewa Tatea, který přitom konvertoval k islámu (a zároveň čelí obvinění ze sexuálního násilí). Šejna zároveň tvrdí, že lidé nechtějí bydlet na sídlištích, protože „tam jsou Ukrajinci a ti jsou nevychovaní.“
Šejnova odbornost má spočívat v tom, že má velké dosahy na sociálních sítích a proto má ministerstvu pomáhat s komunikací. Že umí oslovit velké publikum, je nepochybně pravda. Že ho oslovuje obsahem, který připomíná propagandu nacistického Německa (například v přirovnávání skupin obyvatel ke škůdcům), je druhá věc a důvod, proč je jeho angažování na ministerstvu příkladem motoristického výsměchu voličům a principům státu.
K napsání tohoto komentáře mě však nejvíce přivedl poslanec Matěj Gregor, a to svým vystoupením v Lánech na recepci prezidenta Pavla s mladými politiky. Gregor tam prezidentovi vyčítal, že s Motoristy spojil sklony k nacistické symbolice. To je ukázka nulové, ba možná i záporné sebereflexe. Strana, jejíž hlavní tvář všude vystavuje nacistické artefakty, veřejně hajluje a schvaluje terorismus, a jejíž předseda nazývá lidi méněcennými a jejíž zaměstnanci na státních úřadech fantazírují o bílé Evropě bez „komárů“, se pohoršuje nad tím, když si ji někdo dovolí spojit s nacistickou rétorikou. Naopak, takové označení je u Motoristů úplně logické a přirozené.
Šéf Motoristů Petr Macinka si sice připsal dílčí úspěchy (například v podobě projevu na půdě OSN, kde působivě formuloval podporu Ukrajiny), jeho působení však definuje „kohabitace“ s prezidentem Pavlem. Radikální aktivismus pak projevuje i na zahraničních návštěvách, například v Izraeli, když řekl, že židovský stát je obklopen „necivilizovanými národy.“ Chtělo by se dodat: třeba Egyptem, jednou z nejstarších civilizací světa...
První účet za vládní účinkování budou voliči vystavovat už v říjnových komunálních volbách. Motoristé v nich číselně nemůžou ztratit - obhajují totiž nula mandátů. Je však snadno možné, že ve valné většině velkých městech se nedostanou do zastupitelstev. Přivede to jejich čelní představitele k sebereflexi? Spíš ne. Motoristi to totiž jinak zřejmě ani neumí.
Počínání Motoristů ve vládě jsme rozebírali také v poslední epizodě podcastu Padni komu padni:
