Spasitel, nebo koule u nohy? Turek po autonehodě testuje sílu spojenectví Motoristů a ANO
Pondělní dopravní nehoda Filipa Turka v centru Prahy znovu spustila lavinu otázek o jeho reálné roli v současné české politice. Navzdory silnému vlivu, který si udržuje na ministerstvu životního prostředí, je totiž kvůli jeho nejmenování ministrem formalizovaná poměrně slabě. Tváří v tvář dalšímu průšvihu si Motoristé i celá vláda musí znovu pokládat otázku: jak je vlastně důležité míti Filipa?
Čestný prezident Motoristů v důsledku dění posledních dní dal k dispozici funkci vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green deal. Učinil tak v přímém důsledku veřejných vyjádření premiéra Andreje Babiše. Ten po několika měsících úvah o tom, kam Turka umístit, aby nejmenší koaliční strana zůstala uspokojená, zavětřil příležitost se ho zbavit.
Jenže ani Babiš, který je ve věcech formulování rezortních politik s reálným dopadem na rozpočet i životy občanů všemocný, nemá na Turka jasnou páku. To vychází z koaliční dohody uzavřené mezi ANO, SPD a Motoristy hned na začátku vládnutí. Motoristé dostali dvě veskrze zbytné a účelově vytvořené pozice – post již zmíněného vládního zmocněnce pro Turka a ministra pro sport pro Borise Šťastného. Babiš tak sice může iniciovat jednání vlády o odvolávání nejviditelnějšího Motoristy z jeho pozice, když ale narazí na odpor, udělat s tím mnoho nemůže. Za personálie je totiž odpovědná vysílající strana a ani hegemon Babiš nevypadá na to, že by to nerespektoval.
Z toho vyplývá, že Turkův osud závisí primárně na Motoristech. Ne všichni jsou z veřejného působení svého „čestného prezidenta“ nadšení, ten má ale pořád podporu předsedy strany Petra Macinky. Pomineme jejich osobní přátelství. I současný ministr zahraničí je politický hráč, který si uvědomuje, že to nemusí v politických vztazích znamenat vlastně nic. Stejně jako Turek ale postavil i Macinka svoji kariéru na provokaci svých odpůrců, na snaze je pokořit a ponížit. K tomu se mu hodí stát za Turkem za každých okolností. Macinku Turkův styl i jeho dětinské výmluvy totiž ve skutečnosti baví. Ani on, ani Turek nešli do politiky, aby vyjednávali o kompromisech. Rozdělovat společnost a přispívat k polarizaci tím, že budou setrvale urážet své oponenty, je jejich standardní politická výbava.
I Motoristé si však musejí spočítat, kde je hranice, kdy pro ně i Turkovy průšvihy budou nepřijatelné. Dopravní nehoda jí zjevně není. A tak ve chvílích, kdy se novináři zeptají, všichni čtou z komunikační karty následující: nebudeme to hodnotit, dokud nerozhodne policie. Tento alibismus vytrubuje do světa zcela jasnou selektivitu. Když totiž šlo o bitcoinovou kauzu, kampeličku expremiéra Fialy nebo Dozimetr, na rozhodnutí příslušných orgánů činných v trestním řízení se najednou čekat nemuselo.
Turek sám je už od kampaně v roce 2024 produktem orientace Motoristů na volby. Ty jsou pro ně jako jediné důležité. Ostatně právě ty evropské ukázaly, jak by se to mělo dělat. Rozhodně naopak není jejich silnou stránkou plnit volební sliby. Víme, jak teď vypadá před volbami deklarované „hlídání Babiše“ nebo programový bod o zabránění rušení koncesionářských poplatků veřejnoprávních médií. Strana se však potřebuje udržovat v povědomí ideálně co nejširší skupiny veřejnosti. A to se jí díky Macinkovým i Turkovým veřejným vyjádřením rozhodně daří. I v politice je negativní reklama rovněž reklamou.
A díky vyostřenému sporu s prezidentem republiky i tornádu, které Motoristé rozjeli na ministerstvu zahraničí a ministerstvu životního prostředí, je čím dál tím víc zjevné, že se strana snaží získat víc antisystémových voličů. Ideálně takových, kteří v posledních volbách dali hlas částečně hnutí ANO, více z nich však SPD. Těm totiž z definice mají konvenovat jejich nápady inspirované americkým trumpismem, tedy zbavování se levičáků všeho druhu za potlesku konzervativců. Radikální kroky, mnohem viditelnější a ostřejší než ty, které nabízí již časem provařený a politikou unavený Tomio Okamura, jsou tak jistou investicí do budoucího solidního volebního výsledku.
Je to trochu odbočení od linie, na kterou jsme zvyklí především od hnutí ANO, ale i od některých silnějších opozičních stran. Není to totiž catch-all strategie. Naopak, Motoristé se tím snaží upevnit své voličské jádro, získat základnu příznivců, o které se budou moct do budoucna opřít. A dobře si spočítali, že hlasy jen pro Filipa Turka jako influencera k institucionalizaci jejich politické pozice stačit nemusejí.
Nacházejí se tak v zajímavém čase. Turkova kauza totiž přichází po několika týdnech, kdy byl čestný předseda Motoristů o něco méně viditelný než jeho formální šéf Petr Macinka. A protože v politice náhody tohoto typu neexistují, Turkovo účelové odsunutí do pozadí souvisí nejen s tím, že se dopodrobna zabývá agendou na ministerstvu životního prostředí, ale taky se snahou expandovat do jiných voličských vod. Dopravní nehoda, kterou nelze předvídat, do snahy tak trochu hodila vidle, přišla nicméně v době okurkové sezony. Do dalších měsíců se ale bude muset Macinka, má-li střednědobý nebo dlouhodobý politický cíl v tom, přetáhnout voliče Okamurovi a Babišovi, snažit, aby se Motoristé netočili jen kolem Turka. Jemu samotnému totiž to, když bude pracovat na ministerstvu a do veřejného prostředí mluvit trochu omezeně, vyhovuje ze všech nejvíc.
Je třeba podotknout, že Motoristům se zatím strategie budování koherentního voličského jádra příliš nedaří. Macinka je zjevně nervózní z toho, že velká část voličů jeho strany stále Petra Pavla podporuje. Je otázkou, čím se to dá vůbec změnit. Můžeme se tak dočkat toho, že si jako testování budou Motoristé zkoušet na své voliče různé taktiky a následně si budou v interních průzkumech měřit jejich dopad. Ostatně to je praxe, která dobře funguje Andreji Babišovi. Rozhodně to ale nebude znamenat zmírnění chaosu, který v politice zatím předvádějí. Spíš naopak.
A samotný Turkův politický osud? Bude muset nakonec vzejít z politické dohody mezi Petrem Macinkou a premiérem. Je nade vší pochybnost, že oba dva doufají, že kauzu brzy překryje něco jiného, aby se touto koaličně citlivou otázkou vůbec nemuseli zabývat. I když se totiž Motoristé snaží získat jiné voliče, ve chvílích, kdy se jim větší změna příliš nedaří, je pro ně Turek stále cenný.
