Babiš si jede do Ankary pro fotku s Trumpem, na program summitu NATO ale žádné kloudné odpovědi nemá
Nedůstojná tahanice o to, kdo povede českou delegaci na summitu NATO v Ankaře, zakryla podstatné věci. A to, o čem se bude v Turecku jednat. Možná je to záměr, protože vládní trio Babiš, Macinka a Zůna nemá uspokojivé odpovědi na většinu požadavků spojenců. Místo toho se nám premiér Andrej Babiš, mistr republiky v exhibicionismu, bude snažit z Ankary naservírovat fotky s Donaldem Trumpem a Emmanuelem Macronem.
„Úkol, který nás na summitu čeká, je jasný: proměnit závazky spojenců v konkrétní výsledky. Zvýšení investic, průmyslové výroby a pokračující podpora Ukrajiny,“ oznámil generální tajemník NATO Mark Rutte. Naše vláda se ale mezitím věnovala bizarnímu sporu s prezidentem.
Co z toho, co NATO po Česku chce, může Babišova vláda splnit. Snad jen bod v obranné výrobě, ale to je u nás především věc soukromých firem, které jsou v tom v posledních letech úspěšné.
Jinak skoro ve všem, co na summitu bude, taháme za kratší konec.
Nad summitem se především vznáší otázka, jak Evropa kvůli předpokládané menší asistenci Spojených států sama posílí svoji bezpečnost. To bezprostředně souvisí s tím, kolik platí členské země na obranu. Na to nedává Česká republika a vláda Andreje Babiše kloudnou odpověď. Důvody jsou jednoduché – na obranu dáváme málo peněz, proto k evropské bezpečnosti přispíváme nedostatečně málo. Jistě, může se to změnit, jenže tak jednoduché to nebude.
Americký velvyslanec při NATO Matt Whitaker v této souvislosti už v březnu pokáral Českou republiku. „Všichni spojenci musí nést svůj díl odpovědnosti a dodržet Haagský závazek v oblasti obrany. Tyto hodnoty nejsou náhodné. Jde o to odpovědět na současnou situaci – a ta vyžaduje, aby standardem bylo 5 procent HDP na obranu. Žádné výmluvy, žádné výjimky,“ řekl velvyslanec. Jenže Česko zatím nedosáhlo ani na kdysi slíbená dvě procenta a nenaznačilo, jak se k pěti procentům dopracujeme. Přitom jak finanční sliby, tak závazky v podobě vojenských schopností v rámci NATO dlouhodobě neplníme. Je to vina hned několika posledních vlád. A od kabinetu Andreje Babiše k tomu slyšíme jen samé výmluvy. Na ty ale nebudou zejména Američané v Ankaře zvědaví.
Velvyslanec Whitaker pak před několika dny zdůraznil velký ekonomický aspekt letošního summitu. Američané chtějí, aby Evropané mohutně nakupovali jejich zbraně a aby si poradili i se situací na Ukrajině. Prezident Donald Trump totiž přetváří starou transatlantickou alianci postavenou na sdílených demokratických hodnotách do modelu, který je mu celý život nejbližší – do byznysu. Takový model funguje jen na základě financí, které Česko dávat nechce.
Příkladem je Ukrajina, která bude také jedním z hlavních bodů programu summitu. Trump sice Ukrajince úplně neopustil, ale Evropané už dnes prostřednictvím nákupního mechanismu PURL (Prioritised Ukraine Requirements List) dávají peníze na americké vybavení, které pak putuje na Ukrajinu. A o dalších evropských penězích se bude jednat i v Ankaře. Programu PURL se ovšem Česko na rozdíl od dvou desítek jiných spojenců neúčastní.
Premiér Babiš pod tlakem Tomia Okamury navíc oznámil, že ze státních peněz nebudeme vůbec přispívat na vojenskou pomoc Ukrajině. Takovou věc má zařídit český soukromý sektor. Ale ani to se nelíbí evropským spojencům. Zejména Německu, Velké Británii, Nizozemsku, Polsku i skandinávským a pobaltským státům. Ty pořád zajišťují i ze státních peněz, aby se Ukrajina mohla bránit ruské agresi a aby měla také dostatek síly na údery v samotném Rusku.
Jak již bylo řečeno, prezident Trump zpochybňuje staré bezpečnostní záruky a snaží se v rámci toho omezit americkou vojenskou přítomnost v Evropě. Náš kontinent se proto bude muset více starat sám o sebe. Jak chce na to Česká republika přispívat? Odpověď opět není uspokojivá – nejenže jsme v minulosti nedělali dost, ale stávající vláda to ani neplánuje. Vládní SPD, jejíž nominant je ministrem obrany, to dokonce odmítá. Peníze a energii hodlá Babiš a spol. vkládat přednostně do domácích záležitostí.
Část Evropanů si v tomto případě navíc naivně myslí, že avizovaná změna americké bezpečnostní politiky skončí po odchodu Trumpa z funkce. Omyl. Je to trvalá změna. Hovořil o ní již před lety Barack Obama. I Česko bude proto muset sakra přidat, aby daleko více přispělo k evropské obraně a tím zajištění společné bezpečnosti. Ani to nehodlá Babišova vláda dělat.
Jedinou věcí, ve které by mohlo Česko v Ankaře nějak uspět, jsou možné budoucí aktivity našeho obranného průmyslu. Různé zbrojařské firmy v Turecku oznámí dohody v hodnotě miliard dolarů a souběžně se summitem se bude 7. července konat Fórum obranného průmyslu. Generální tajemník NATO Mark Rutte chce ze summitu udělat akci k uzavírání obchodů. To by se mohlo líbit i Trumpovi. A Česká republika má v tomto případě co nabídnout. Vývoz zbraní a obranných systémů od českých firem dosáhl loni hodnoty skoro 100 miliard korun.
Objevují se také informace, že program summitu zahrnuje i téma „vznikajících a průlomových technologií“, včetně nového vývoje v oblasti umělé inteligence. Krátce by to mělo být zmíněno i v oficiální deklaraci, která má být zveřejněna na konci summitu. Pokud to tak bude, co v této přelomové oblasti, která ovlivní už probíhající kybernetickou válku, dělá Česká republika? Ani o tom Babišova vláda nic neřekla.
Pokud bude Andrej Babiš na summitu ale v něčem skutečně velmi aktivní, tak to bude snaha získat společné fotografie či videa s Donaldem Trumpem a Emmanuelem Macronem. Vzájemné pozdravy označí za schůzky. Jenže to je zatraceně málo. To obranu a bezpečnost České republiky neposílí.
