Stopka ratifikaci Istanbulské úmluvy? Vláda jen pokračuje v zašlapávání lidsko-právních oblastí
Vláda Andreje Babiše (ANO) zrušila souhlas s ratifikací Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, lépe známou jako Istanbulská úmluva. Zrušila ho v tichosti bez dalšího komentáře. Vzkaz obětem násilí na ženách, že tato problematika není žádnou prioritou, je ale víc než jasný.
„Návrh na souhlas s ratifikací v minulém volebním období Poslanecká sněmovna neprojednala, Senát k němu nepřijal usnesení,“ vysvětluje se podle serveru iRozhlas.cz v odůvodnění vlády. Česko přitom k prevenci a ochraně žen před násilím podepsalo v roce 2016 za vlády Bohuslava Sobotky, v níž mimochodem Babiš byl prvním místopředsedou a ministrem financí. A ještě v roce 2018 jakožto premiér se na svém profilu na síti X vyjádřil, že se za ním stavila Česká ženská lobby, které slíbil, že úmluvu ratifikuje. Z jeho pohledu byly podmínky pro přijetí splněny.
Později otočil a řekl, že ratifikace úmluvy pro něj není prioritou. „Já jsem nějaký názor vyslovil. Potom přišli zase za mnou jiní lidé, kteří argumentovali. A potom máte 50 názorů - půlka je pro, půlka proti,“ řekl Babiš na schůzi vlády v prosinci 2018. Takže se zase řídil tím, kdo za ním přišel poslední.
Zatímco kabinet Petra Fialy (ODS) s ratifikačním procesem v červnu 2023 souhlasil, Senát o půl roku později dokument neschválil, čímž proces fakticky zastavil. Aktuální krok vlády tak představuje definitivní tečku za snahou o její přijetí. Je to ale další v řadě pochybných kroků nynější vlády v oblasti lidských práv. Konkrétně mluvím o přesunu agend z Úřadu vlády pod ministerstva. Po přesunu odborů a oddělení, která se zaměřují na protidrogovou politiku, lidská práva či menšiny, skončilo ve funkcích přes 60 odborníků, včetně zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fukové. Vadilo jim především to, že orgány už nebudou nezávislé vůči jednotlivým resortům, což může vést k destrukci systému, který má pomáhat nejzranitelnějším.
V kontextu těchto posledních týdnů tedy není zastavení ratifikačního procesu moc překvapivé. Směšně se tak ale Česko zařazuje po bok Slovenska čiMaďarska, které smlouvu také odmítly. V4 drží pospolu.
Nadbytečnost úmluvy
Kritici Istanbulské úmluvy se ohání tím, že je potřeba bránit tradiční rodinu a hodnoty. Ve skutečnosti úmluva chce, aby tradice, kultura či náboženství neospravedlňovala násilí na ženách, rodinný život vůbec nijak neovlivňuje. Argumentuje se i tím, že ne každá žena je obětí domácího či jiného násilí. Podle dat Světové zdravotnické organizace každá třetí žena za svůj život zažije nějakou formu násilí, tedy zhruba 840 milionů žen na světě. Zvláště co se týká domácího a sexuálního násilí, oběťmi jsou v drtivé většině ženy.
To je také důvod, proč úmluva mluví především o násilí na ženách a doporučuje jim věnovat zvláštní pozornost. Nicméně se v ní také píše toto:„Strany jsou vybízeny k uplatňování této úmluvy na veškeré oběti domácího násilí.“ Tedy další opatření, která pakt má zavést, jako je podpora prevence či rozvíjení pomocných služeb rozhodně nebude podmíněno pohlavím. Velice doporučuji si smlouvu přečíst celou a neskončit po první zmínce slova gender.
Posledním argumentem je nadbytečnost úmluvy, což prohlašoval už bývalý prezident Miloš Zeman a senátoři, kteří v minulém volebním období ratifikaci zatrhli. Je pravdou, že loni v červenci konečně byla novelou občanského zákoníku zavedena definice domácího násilí. Úprava také třeba prodloužila dobu vykázání násilníka z domu z deseti dnů na dva týdny. Mimochodem za loňský rok policisté evidovali 1 625 případů vykázání násilných osob ze společného obydlí, což je nejvíce za poslední čtyři roky. Štěstí je, že tu jsou stále zákonodárci, kteří se v této oblasti snaží zavést potřebné změny. Nicméně vždycky je prostor ke zlepšení. Například v Česku jsou stále pouze tři azylové domy specializující se poskytování pomoci obětem domácího násilí. A to je málo.
V neposlední řadě je také nutné pamatovat na to, že přijetí podobných úmluv má také symbolický význam. Je to signál, že politici vnímají, jak rozšířená problematika násilí na ženách je a že je s ní potřeba něco dělat. Tedy… tato vláda dala najevo naprostý opak.
