Metropolitní plán je tady: urychlí cestu pro 350 tisíc bytů, okruhy, metro i tramvaje
Nový územní plán Prahy po 14 letech příprav schválilo zastupitelstvo. Plán má v sobě řádově stovky změn oproti starému územnímu plánu a připravuje Prahu na mnoho budoucích projektů: ať už soukromý development, městské bydlení i velké dopravní stavby. Je to v mnohém těžký kompromis, nicméně v českém legislativním prostředí nic lepší zřejmě vykouzlit nejde. Projednání provázela divoká diskuze a střet příznivců plánů s principem NIMBY.
Jistě, že 14 let je dlouhá doba. Přesto častá kritika k plánu zněla tak, že se naopak projednává moc rychle, především v jeho závěrečné části. Náměstek pro rozvoj Hlaváček, který je za plán politicky odpovědný, se při debatě na zastupitelstvu ohradil, že si nemyslí, „že by to byl nějakej kvapík.“ Posledních 8 let už plán procházel „jen“ veřejným projednáváním a zapracováváním změn, byť i v téhle době doznal velkých úprav. Zkrátka pořád platí, že pro někoho vznikal moc rychle a pro jiné moc dlouho, ale hlavně že ho máme.
Výhrady k ukvapenosti směřovaly především k dění posledních týdnů, kdy byl celý plán ve finální verzi zveřejněn minulý týden s tím, že ještě tentýž týden o něm hlasovali radní a o zhruba týden později zastupitelé. Zelená poslankyně Gabriela Svárovská přišla na zastupitelstvo právě kvůli tomu, že zastupitelé měli na nastudování 140 tisíc stran plánu jen týden. Jenže to je trochu zavádějící: finální verze plánu je totiž k dispozici už od podzimu, každý den o ní lidé mohli chodit zdarma debatovat s experty v Centru architektury a městského plánování. Aktuální verze už byla doplněná jen o velmi drobné změny, takže rychlé odhlasování působí logicky.
Příprava plánu byla mimořádně komplikovaná, magistrátní odbor územního rozvoje pod vedením Filipa Foglara musel vypořádat 75 tisíc připomínek. To znamená, že na každou z nich museli úředníci odeslat oficiální odpověď. Vedle toho se muselo vyjadřovat mnoho dotčených orgánů, výsledek je tedy v podstatě dohodou desítek, možná dokonce stovek různých aktérů, do něhož jsou ještě zapracovány připomínky desítek tisíc občanů nebo spolků.
Debata na zastupitelstvu patřila zejména odpůrcům plánu, příznivci zřejmě nechtěli přijetí více zdržovat. Nejvýrazněji proti vystoupily dvě pirátské zastupitelky, které však od Pirátů pomalu odcházejí a zřejmě budou kandidovat za jinou stranu. Náměstkyně primátora Jana Komrsková a zastupitelka Eva Tylová. Obě přišly s důvody, proč jim plán vadí na jejich městských částech. Komrsková konkrétně mluvila o tom, že u objektu bývalé továrny Koh-i-noor plán umožňuje až 12patrovou výstavbu, a jí by přišlo adekvátních 6 pater. V kontextu toho, o jak zásadní celoměstský dokument jde, působily podobné projevy spíš jako snaha oslovit lokální voliče v městských částech, kterých se konkrétní změny dotknou, než jako věcná kritika plánu jako takového.
Plán nemohl vyhovět všem a ani to nebylo jeho ambicí. Nicméně řeší hned mnoho problematik naráz: na dalších brownfieldech urychlí výstavbu, dle dohody se státem zapracovává třeba severní část Pražského okruhu a počítá i s vysokorychlostními tratěmi či železničním uzlem, zároveň s tím však zakotvuje ochranu zhruba 700 lokalit. Někdo tedy kritizuje, že plán jde moc na ruku developerům, někomu zas vadí, že některá území naopak chrání před výstavbou. Už z toho je velmi patrné, že s takovým dokumentem se prostě nejde zavděčit všem.
Přes všechny výhrady, které různí politici formulovali i nahlas, nakonec plán podpořily všechny strany v zastupitelstvu, tedy i opoziční ANO, SPD a Praha sobě. Z politického pohledu je to hlavně triumf náměstka pro rozvoj Hlaváčka, který na plánu pracoval 8 let v pozici politika a předtím ještě v Institutu plánování a rozvoje, kde působil. Práci na něm odvedli ale třeba také zastupitelé Petr Zeman a Tomáš Pek, kteří v minulém a aktuálním období vedli výbor pro územní rozvoj, příprava plánu začínala už za primátorky Krnáčové, jmenovat lidi, kteří k němu přispěli, by trvalo opravdu dlouho. Možná bych závěrem jen ještě jednou vyzdvihl úředníky magistrátu z odboru územního rozvoje a lidi z Institutu plánování a rozvoje, kteří museli plán protáhnout složitými českými procesy a přitom stále dodat kvalitní výsledek.
Od září už budeme moct začít hodnotit, jak plán funguje a co Praze přináší. Ten starý by v roce 2028 vypršel, takže bez nového by hrozila stavební paralýza. Je to tedy každopádně dobrá zpráva pro každého, kdo si přeje rozvoj Prahy, ale i celého Česka. Protože zaostávání metropole se časem podepíše na celé zemi.
