Bez úspor do penze nelez. Alena Schillerová chce odložit destrukci penzijní reformy

Tenhle nesoulad u leckoho může vyvolávat očekávání, že nakonec všechno bude jinak. A že i tato vláda pochopí, jak nebezpečné je pro budoucí hospodaření státu zastropování důchodového věku na 65 letech a opětovné zrychlení valorizací tím, že se do nich začne počítat nejen třetina, ale polovina růstu reálných mezd.

Kopání dluhové jámy

Prognózy před Fialovou reformou signalizovaly, že deficit důchodového účtu bude, pokud se nic nestane, za třicet let 3,5 % HDP, což je v současných cenách asi 330 miliard korun Po prodloužení důchodového věku a omezení valorizací prognóza klesla na 1,5 procenta HDP. Pokud vláda vše zruší, bude hrozit v padesátých letech deficit systému opět těch původních 3,5 procenta. To bezpochyby není udržitelné a vynutí si to nepříjemné krácení už přiznaných důchodů.

Každopádně rušení Fialovy reformy je klíčový bod programu Babišovy vlády. A tak kromě nějakých dílčích úprav si nelze dělat naději, že by do vlády sestoupila zodpovědnost za budoucí penze mladších generací a že by své sliby odvolala. Je proto zjevné, že s rostoucím počtem penzistů a klesajícím počtem ekonomicky aktiv­ních obyvatel bez prodlužování důchodového věku bude muset nutně klesat tzv. náhradový poměr. Tedy procentuální vyjádření podílu výše průměrné penze k průměrné hrubé mzdě. Tento poměr dosahuje momentálně zhruba 45 procent, ale do poloviny století musí klesnout někam ke 35 procentům, aby byl systém udržitelný v chodu. Odchod do penze tak bude znamenat podstatné snížení životní úrovně. Pokud tedy dotyčný člověk nebude mít naspořeno.

Konečně rozumné spoření?

A je nutné přiznat, že Česko má v systému podpory spoření na nějakou penzijní rentu nemalý dluh. Na důchod si sice spoří každý třetí Čech, ale většina netuší, kolik na tom vydělává – nebo prodělává. Je smutnou realitou, že způsob fungování našich fondů nechává velkou část lidí dlouhé roky jen prodělávat.