Den české vlajky je dobrý nápad, i když ho inicioval plastikový vlastenec Andrej Babiš
Česká vlajka, nejznámější symbol země, se ne vlastní vinou stala předmětem politického zápasu. Premiér Andrej Babiš navrhl, aby se 30. březen stal Dnem české vlajky. Sněmovna to odhlasovala, Senát odmítl a sněmovna v polovině dubna znovu odhlasovala. Mezitím se objevily názory, že takový den připomíná zatuchlé fangličkářství nebo že by to mohlo vyvolat „ducha nacionalismu“. Pro většinu obyvatel ale národní vlajka představuje naši historii, kulturu, jazyk, zákony, instituce a lidi.
Všechno se dá zneužít. I národní vlajka. Mohou se do ní halit xenofobové, rasisté či další úchylové. Kvůli vlajkám se vedly a vedou spory, prapory se někdy hanobí a pálí. Dokonce pro ně ve válkách umírají lidé. Halí se do nich fanoušci na fotbale či hokeji. Používají je demonstranti. Více se objevují také ve chvílích, kdy se lámaly dějiny. Naše vlajka byla symbolem hrdosti a vzdoru při protinacistických demonstracích v říjnu a listopadu 1939, za druhé světové války, při okupaci Československa v srpnu 1968, při protestech v době komunistické totality i při listopadové revoluci v roce 1989. Důvod? Neexistuje známější, viditelnější a větší symbol než národní vlajka. Nic jí nepřekoná.
Britský publicista Tim Marshall ve své poučné knize Zemřít pro vlajku. Moc a tajemství národních symbolů vysvětluje, o co v případě vlajky jde: „K tomu, co podle vás vaše vlajka představuje, můžete zaujímat neskrývaně pozitivní, nebo naopak výrazně negativní postoj, nicméně zůstává faktem, že ten obyčejný kus látky je ztělesněním vašeho národa. Dějiny, zeměpis, lidé a hodnoty dané země – to vše ten kus látky, jeho tvar a barvy, jimiž je potištěn, symbolizují. Je obdařen významem, ačkoli tento význam může být pro každého jiný.“
Den české vlajky je proto v pořádku. I když ho inicioval premiér Andrej Babiš, kterého lze označit za jakéhosi plastikového vlastence. Pan premiér totiž o českých dějinách toho moc neví, knihy o historii podle všeho nečetl.
Mám vůči předsedovi vlády Babišovi mnoho výhrad, ale naprosto souhlasím s jeho zdůvodněním, proč bychom měli mít Den české vlajky jako významný den v kalendáři. „Státní vlajka České republiky je reprezentativním symbolem samostatného a suverénního státu v mezinárodním i vnitrostátním prostoru,“ napsal Andrej Babiš v důvodové zprávě k navržené novele o významných dnech. Zdůraznil také hodnotu vlajky pro občany. „Je tradičně zobrazována a používána jako symbol národní identity, sounáležitosti občanů daného státu, sdílených hodnot a hrdosti na občanství státu, k němuž jehož obyvatelé patří,“ uvedl premiér. Zavedení nového významného dne by podle něho mělo posílit hrdost příslušnosti k českému národu.
Nerozumím výhradám, jak takový den, kdy uvidíme více českých vlajek, posílí nacionalismus. Opakuji – kdo chce něco zneužít, zneužije to i bez jakéhokoli dne. Nebo snad řádí nacionalisté více v Dánsku či Norsku, kde vlajky plápolají i na soukromých pozemcích či na kostelích? A co je takzvaně fangličkářského na tom, že někdo má na svém domě po celý rok národní prapor?
Nerozumím ani tomu, co v této záležitosti přijal Senát. Horní komora parlamentu odhlasovala, aby se místo uzákonění Dne české vlajky upravil název zářijového svatováclavského svátku na Den české státnosti a státních symbolů. Senátoři upozorňovali na to, že státními symboly jsou i velký a malý státní znak, státní barvy, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna.
Ach, copak lze tyto symboly poměřovat? Jistě, hymnu by měl znát každý a česká hymna je hezká. Dovolím si tvrdit, že většina občanů jí má ráda. Ale státní pečeť nikdo nezná, pro nikoho není žádným symbolem. To není jako vlajka.
Samozřejmě i přístup k nejvýznamnějšímu národnímu symbolu, kterým je česká vlajka, se v průběhu času mění. Závisí na kontextu. Povzbudit Dnem české vlajky vlastenectví (ne nacionalismus) je ale správné.
