Schillerová hájí cenovou regulaci a okrádání podnikatelů a „pravicoví“ Motoristé jen mlčky přikyvují
Motoristé svými provokacemi a útoky na hlavu státu cíleně odvracejí pozornost od povolebního selhání. Neplní své sliby a podporují dokonce zákon regulující ceny pohonných hmot z dílny Aleny Schillerové, za nějž by se nemuseli stydět ani komunisté.
Babišova vláda musí řešit krizi na trhu pohonných hmot, rozkolísaném konfliktem na Blízkém východě. Nejprve několik týdnů nedělala nic v očekávání, že Donald Trump válku brzy ukončí, jak sliboval. Jenže trvalé mírové řešení stále není na stole a nedomyšlené efekty této operace sužují světovou ekonomiku s výjimkou Ruska, které na vysokých cenách ropy vydělává.
Cenové stropy proti zákonu
Když si to Andrej Babiš uvědomil, snížil spotřební daň a zavedl stropy marží distributorů a maximálních cen pohonných hmot. Dosáhl sice umělého snížení cen nafty a benzínu, ale za tu cenu, že mnohé čerpací stanice jsou donuceny prodávat se ztrátou, což je v rozporu se zákonem. A to i ty nízkonákladové, které měly vždy nejnižší ceny na trhu.
Důsledkem tohoto zásahu do tržního prostředí je už dnes situace, že některé menší venkovské pumpy přerušují provoz nebo neprodávají více regulovanou naftu, protože se jim to nevyplatí. Pokud se toto opatření udrží v platnosti delší dobu, může skončit až pětina čerpacích stanic.
Vláda však chce zajít v utahování šroubů ještě mnohem dál. Ministryně financí Alena Schillerová připravila zákon o regulaci cen pohonných hmot, který dává vládě mimořádné kompetence. Bude moct určovat cenové stropy nafty a benzínu vládním nařízením, aniž by hrozilo, že bude vyplácet náhrady za škody způsobené státem.
„Ohrožené budou zejména stanice mimo sítě velkých distributorů, obsluhující menší sídla,“ varuje hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek a není sám. Stejné obavy vyslovuje Unie nezávislých petrolejářů sdružující malé prodejce pohonných hmot.
„Myslím si, že s tím vláda přišla, protože si uvědomila, že je na tenkém ledě a že pokud některé čerpací stanice prodávají se ztrátou, mohou uplatňovat škodu, a vláda nemá chuť tu škodu platit,“ říká její šéf Ivan Indráček.
Tyto obavy otevřeně potvrzují předkladatelé zákona v důvodové zprávě: „Vadí nám, že se proti opatřením obecné povahy mohou subjekty trhu bránit ve správním soudnictví, u krajských soudů.“
Co to znamená v praxi?
Dosavadní principy právního státu umožňují, že krajské soudy mohou vydávat předběžná opatření, jež mohou v podobných sporných případech chránit účastníky trhu. Vláda tuto soudní ochranu ruší a nově nastavuje taková pravidla, která firmám fakticky znemožňují domáhat se kompenzací, pokud je státními zásahy poškozeno jejich podnikání a budou nuceny prodávat pohonné hmoty pod cenou.
Schillerová přitom demagogicky fabuluje, když hájí svoji předlohu odkazem na cenovou regulaci elektřiny a plynu zavedenou Fialovou vládou. Tento zákon sice umožňoval vládě stanovit cenové stropy, ale zároveň zavedl automatické kompenzace. To je férové řešení, pokud stát ve výjimečných situacích zasáhne do podnikání, které si vyžádalo celkové náklady 52 miliard korun.
Babišova vláda na to jde jinak. Otevřeně říká, že udělá vše pro to, aby nikomu nemusela platit ani korunu. Zatímco velké nadnárodní společnosti se s tím nějak srovnají a doženou si zisky později, osud malých prodejců ji cynicky vůbec nezajímá.
Cenové stropy jako norma?
Alarmující je už proces přijímání této bezprecedentní normy, která v Poslanecké sněmovně projela jako nůž máslem během jediného dne hlasy vládní koalice ve stavu legislativní nouze. Nejen proti tomu se postavil Senát, ale to ještě není konec.
Vláda nebude muset cenovou regulaci ukončit ani po odeznění krize na Blízkém východě. Pokud usoudí, že ceny pohonných hmot jsou stále vysoké, protože návrat do normálu potrvá i v případě trvalého míru měsíce, možná roky, může určovat cenové stropy dlouhodobě podle vlastní úvahy.
To je ovšem hazard, který by se mohl šeredně vymstít. Kritici poukazují na odstrašující příklad regulace cen v Orbánově Maďarsku, který vedl ke krachu mnoha malých prodejců a nedostatku pohonných hmot.
Stejně tak vláda cynicky lže, že její zákon nemá přímé dopady na podnikatelské prostředí. Je Schilllerová opravdu tak nekompetentní, nebo jde o cynické pokračování staršího upřímného názoru Andreje Babiše, že „malé a střední podniky, to jsou klišé a kecy, my potřebujeme podporovat velký průmysl“?
Macinkovi levičáci
Není překvapivé, že takové relikty komunistického centrálního plánování navrhuje hnutí ANO, které udělá cokoli, aby udrželo podporu „našich lidí“ bez ohledu na důsledky. SPD je všechno jedno, hlavně že je u vesla.
Zůstává však záhadou, proč tato zvěrstva podporují Motoristé, kteří si zakládali na své zásadové pravicovosti. Macinkovi pravověrní vyznavači svobody podnikání, volného trhu a nešikanujícího státu před volbami slibovali, že pohlídají Babiše zprava. Jaká je realita?
Bez jediného slova se připojili nejen k těmto socialistickým experimentům, ale mimo jiné i k rychlejšímu růstu zadlužování a šikanóznímu projektu EET. Nemají žádný problém s drakonickými zásahy do svobodného trhu a se šikanou a okrádáním podnikatelů.
Stačí jim, že jsou usazeni ve vládních křeslech, jsou omámeni vlastní důležitostí a trolí na sociálních sítích. Motoristé současně potvrzují, že svůj program nikdy nemysleli vážně. Byla to jen průhledná návnada na voliče.
