Hodnotově prázdný Babiš ve vleku pročínské lobby. Vláda po Pavlovi zakázala let i Vystrčilovi

Vláda odmítá účast prezidenta Petra Pavla na červencovém summitu NATO s podivným vysvětlením premiéra Babiše, že neví, co by tam měl dělat. Noty by si mohli sladit při osobní schůzce, která přes Pavlovy urgence stále neproběhla, a proto dochází k výměně názorů přes média. Alespoň by se ukázalo, jestli premiér Babiš není jen převodovou pákou obskurního ministra zahraničí Petra Macinky.

Hrdý předseda vlády

Vláda se bojí, že prezident bude interpretovat výsledky jednání podle skutečnosti, neboť česká vláda je dnes kvůli neplnění výdajů na obranu černým pasažérem NATO. Je to krátkozraký šprajc, protože hlava státu má jiné možnosti, jak summit navštívit, a jen se zvýrazní krize mezi nejvyššími ústavními činiteli.

Premiér dnes říká, že na summitu bude vystupovat „jako hrdý předseda české vlády, nejsme kolonie nikoho“. Stejné bláboly používají i komunisté. Česko nemusí dokazovat, že je kolonie někoho jiného, ale že je spolehlivý spojenec, který dodržuje závazky. S tím má Babiš problém, což se snaží překrýt slaboduchým vlastenčením.

Premiér nyní vyhrocuje střet s druhým ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů. Vláda odmítla poskytnout armádní letoun předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi, který několik měsíců připravuje cestu na Tchaj-wan s početnou delegací podnikatelů. Vystrčil s tím prakticky počítal a zabukoval si předem let komerční linkou.

Odpudivá je však forma, kterou Babiš tento zákaz doprovodil. Senátní cestu podnikatelské delegace organizovanou Svazem průmyslu a dopravy a Česko-tchajwanskou obchodní komorou označil za výlet. „Budeme dělat pragmatickou zahraniční politiku. Ne tu hodnotovou, která víceméně nic nepřinesla, jenom poškodila naše firmy.“

Putinova rétorika

Premiér tak odkryl karty. Nejenže fabuloval, že kontakty s demokratickým Tchaj-wanem poškozují české firmy, ale nechal nahlédnout do svého nitra, od koho dnes opisuje. Pragmatická by měla být jistě každá zahraniční politika, ale odmítání hodnotové politiky, tedy důraz na demokracii a svobodu, je typické pro autokratické režimy.

Čelnými propagátory „pragmatické“ politiky proti hodnotové jsou Vladimir Putin a jeho padlý sluha Viktor Orbán. Putin dlouhodobě nahlíží na politiku prizmatem pragmatismu než univerzálních hodnot, které jsou podle něj „vnucovány Západem“. Rétoriku „tradičních hodnot“ používá jen tehdy, když podporuje státní zájmy.

Proto má Putin tolik přívrženců v řadách místních „vlastenců“ a pseudokonzervativců, přičemž typickým produktem tohoto myšlení je vládní blok SPD Tomia Okamury. Jeho bezhodnotový pragmatismus volá po kapitulaci Ukrajiny a okamžitém obnovení vztahů s Ruskou federací.

Dnes tyto postoje papouškuje premiér Babiš, o jehož hodnotové prázdnotě svědčí jeho současná snaha lísat se k francouzskému prezidentu Macronovi a dalšímu establishmentu Evropské unie. Je to příliš průhledné otáčení na všechny strany podle toho, jak fouká vítr.

Výhodné vztahy s Tchaj-wanem

Jak je to ve skutečnosti s obchodem s Tchaj-wanem a Čínou? Když na situaci pohlédneme pragmaticky, výhodnější a perspektivnější je spolupráce s Tchaj-wanem, ačkoli má 75krát méně obyvatel než Čína. Kumulované investice Tchaj-wanu (zhruba 20 miliard korun) jsou u nás vyšší než čínské, které spíš klesají.

Tchajwanské firmy u nás vytvořily třikrát víc pracovních míst (24 tisíc) než čínské. Tchajwanská produkce má na rozdíl od čínské vysokou technologickou kvalitu (čipy, high-tech). Tchaj-wan vyrábí 60 až 70 procent světové produkce polovodičů, 95 procent z těch nejvyspělejších a 100 procent čipů používaných v oblasti umělé inteligence.

Mnohem zdravější je i obchodní bilance. Import levného čínského zboží třináctkrát převyšuje export českých firem do Číny (deficit 900 miliard korun), což se nepodařilo zlomit ani v době megalomanských plánů prezidenta Miloše Zemana. Import tchajwanského zboží převyšuje český export zhruba dvakrát až třikrát, přičemž v posledních letech se obchodní výměna dramaticky zvyšuje.

„Česko-tchajwanské obchodní vztahy jsou dnes nejlepší v historii obou zemí. Český export na Tchajwan od roku 2020 vzrostl zhruba devítinásobně,“ říká předseda Česko-tchajwanské obchodní komory Pavel Diviš. „Ukazuje se jako rychle rozvíjející partnerství s rostoucím významem pro české firmy. Důležité je, že tento růst není jen jednorázový výkyv, ale stabilní trend.“

V rámci EU obchod s Tchaj-wanem rovněž roste a u nejsilnějších hráčů (Německo, Nizozemí, Francie, Itálie) dosahuje objemu desítek miliard eur. Stejně tak v poslední době rychle roste počet parlamentních delegací na Tchaj-wan. Inaugurace tchajwanského prezidenta Laj Čching-tea v roce 2024 se zúčastnili zástupci devíti evropských zemí.

Babišova vláda má jiné preference. Chce navázat na plány Miloše Zemana, který se pokoušel posunout česko-čínské vztahy na diametrálně vyšší úroveň. Česká strana v roce 2016 podepsala s Čínou smlouvy a memoranda o investicích za 232 miliard korun, které však většinou zůstaly jen na papíře. Vlajková loď této spolupráce, společnost CEFC, o dva roky později zbankrotovala. Její ředitel a Zemanův poradce Jie Ťien-ming byl v Číně uvězněn kvůli podezření z korupce.

Bývalý zaměstnanec CEFC Miroslav Sklenář, jenž je dodnes v představenstvu spolku Přátelé Miloše Zemana, nyní vede kabinet ministra zahraničí Petra Macinky. Jeho úřad obsadil okruh Václava Klause, ze kterého vzešel. V resortu posílila proruská (Weigl) a pročínská lobby (kromě Sklenáře Zahradil), což se projevuje v praktické politice.

Premiér Babiš konečně našel svoji tvář. Vyrostl z normalizačního prostředí a nikdy žádné hodnoty neměl. Ke škodě České republiky vůbec netuší, co to znamená.