Ukrajina přežila zimu a přežije i Trumpa aneb Když se z mírotvorce stane spojenec agresora
No tak co? Jak to vypadá s vyjednáváním? Vše se aktivně posouvá vpřed, brzy bude dosaženo míru. To je samozřejmě sarkasmus a výsměch všem těm řečem a nadějím, které se vkládaly do „mocného“ mírotvorce Trumpa, jenž se stal hlavním spojencem agresora. Vlastně vzniká dojem, že Trump začal válku s Íránem, aby se tak vyvlékl z vyjednávacího procesu ohledně Ukrajiny. Teď totiž může klidně říct: „Mám svou vlastní válku a vy si to vyřešte sami.“ Ačkoli v jeho případě by se jako argument dalo použít tvrzení, které už sám vyslovil, že se nedá dohodnout, protože Zelenskyj a Putin se navzájem nenávidí. Celkově by bylo divné, kdyby mezi nimi po čtyřech letech války nebyla nenávist. Ale najednou mi došlo, proč se to Trumpovi zdá divné.
Podívejte, on začal válku a nevypadá to, že by nenáviděl íránské vůdce, naopak, vychutnává si svou moc a otevřeně říká, že mu všichni lezou do zadku, jen aby si zajistili jeho přízeň a spolupráci. Ale tato nenávist u něj nevznikla, protože Írán nekladl stejný odpor jako Ukrajina ve válce s Ruskem. Putin přece zažil veřejné ponížení, když se najednou ukázalo, že druhá armáda světa je pouhým mýtem a obrázkem, za kterým nic není. Pro spravedlnost je však třeba uvést, že Putin již zahájil válku s Ukrajinou s nenávistí vůči Zelenskému a ta nevznikla až poté, co se za tři dny nepodařilo dobýt Kyjev. Kdyby však byl Kyjev dobyt během několika dní, jak plánovalo ruské vedení, Putin by se těšil ze své vlastní moci a velikosti tak, jako to nyní dělá Trump.
Hlavním důvodem, proč se vyjednávací proces ohledně Ukrajiny neposouvá vpřed, je bezpochyby to, že Putin nechce ustoupit, a Ukrajina se proto nehodlá přestat bránit, přičemž podmínky, které jsou Ukrajině v rámci vyjednávání nabízeny, se spíše podobají kapitulaci než mírovému urovnání. A buďme upřímní, domlouvat se na čemkoli, když zprostředkovatel otevřeně stojí na straně agresora, je podivná činnost. Slova o kompromisu spíše připomínají situaci, kdy je jedna ze stran prostě zabita, leží a nebrání se, a tak je dosaženo kompromisu. S Ukrajinou chtějí naložit přesně stejně, zničit ji a tímto způsobem dosáhnout míru.
Ukrajina si však zaslouží respekt nejen proto, že již mnoho let stojí proti Putinovi, ale také proto, že se staví proti Trumpovi. Když na ni z obou stran tlačí tak mocné síly, je těžké se udržet, ale Ukrajina se nejen drží, ale také vrací údery. Ne nadarmo se již stalo populárním rčení, že Ukrajina přežila zimu a přežije i Trumpa. Klíčovým slovem je zde „přežít“, což znamená vypořádat se s problémem. A Trump je pro Ukrajinu právě problémem, nikoli mírotvorcem, a dokud tento problém existuje, nemá smysl hovořit o jakémkoli mírovém urovnání. Realistům vůbec nedoporučuji doufat v brzké ukončení války, protože to závisí pouze na Putinovi.
Záleží pouze na něm, kdy válka skončí, může ji ukončit hned teď a co víc, v takovém případě nepřijde o nic jiného než o svou hrdost. Dokonce i dobrovolný odchod vojsk může v Rusku prezentovat jako vítězství s tím, že všichni nacisté byli zničeni, plán jsme splnili a jsme připraveni provést denacifikaci jinde. Putin sám se nezastaví, protože za prvé nechce a za druhé mu v tom nikdo nebrání. Zatím neexistuje síla, která by Putina donutila zastavit se, a to nejen zastavit se, ale ani v budoucnu nepokračovat. Nyní vidíme, jak partneři Ukrajiny žádají, aby se neútočilo na ropný komplex Ruska. Kirill Budanov však prohlásil, že Ukrajina tuto žádost zamítla.
Putin rozumí pouze síle a žádné vyjednávací procesy ho nezastaví. Pro Putina je smrtí nikoli pokračování války, ale její absence, protože v takovém případě by všechny problémy, které existují uvnitř Ruska, vyšly na povrch a nespokojenost by narůstala, zatímco válka plní funkci hromosvodu – všechny problémy ustupují do pozadí, když Rusko s někým válčí. To je nyní velmi jasně vidět: v zemi dochází ke katastrofálnímu růstu cen, lidem sotva stačí výplata na jídlo, ale pro ně je důležitější porazit Ukrajinu. Protože existuje iluze, že jakmile budou Putinovy cíle dosaženy, v zemi se vše urovná.
To se prostě nevyřeší, jakmile se začnou hromadit stížnosti, začne nový masakr. Tak to bylo i při anexi Krymu. Když skončila všeobecná euforie a utichly výkřiky „Krym je náš“, najednou se začalo mluvit o ekonomických problémech a tehdy se Putin rozhodl vést malou vítěznou válku, která trvá už pátým rokem. Proto se Putin sám nezastaví, je třeba ho k tomu donutit, ale zatím se nikdo nehlásí.
Autorka je ruská novinářka, redaktorka režimem zrušené stanice Echo Moskvy
