Jefim Fištejn: Chybička se vloudila. Ti, kteří už Ukrajinu odepisovali, budou mít teď co vysvětlovat
Není třeba být bůhví jak chytrý, aby jeden poznal, že válka v Perském zálivu, kde jsou hlavní ložiska ropy na světě, způsobí nejspíš růst cen této energetické suroviny. A že předpokládaným beneficiářem takového vývoje budou asi ti vývozci ropy, kteří zůstanou stát mimo válečný konflikt. Není třeba ani být Einsteinem, aby se jeden dovtípil, že ze vzniklé situace bude mít určitý prospěch zejména Rusko, jehož národní hospodářství stojí a padá právě s vývozem nerostných surovin s titěrným podílem přidané hodnoty. Tzv. „gaučoví experti“, kteří se dávno odnaučili vysvětlovat jakékoli přírodní jevy jinak než jako důsledky zhoubné politiky amerického prezidenta, ruče přispěchali s teorií o tom, že Donald Trump v podstatě záměrně způsobil energetickou krizi, aby pomohl Putinovi z bryndy.
Vycházeje z přesvědčení, že zrádný Trump coby Putinův pejsánek vůbec dělá jen to, co svému ruskému páníčkovi na očích vidí, někteří bystří znalci vyslovili dokonce podezření, že vůbec celá válka s Íránem byla rozpoutána hlavně proto, aby z toho měl užitek Kreml. Ostatně všechny předchozí kroky Washingtonu vůči Venezuele, Kubě a celé západní polokouli byly prý podmíněny především snahou uvolnit Putinovi ruce a zbavit ho nesmyslných finančních závazků z předchozích dob. Do takto cinknutých karet zdálo se hrát také americké rozhodnutí dočasně zprostit sankcí ruské stínové loďstvo dopravující ropu. Poučení experti okamžitě obvinili Trumpovu vládu ze zrady, která spočívala v posílení agresora na úkor napadené Ukrajiny.
Realita se ukázala být poněkud jiná. Amerika skutečně vydala omezené licence umožňující nakupovat jen tu ruskou ropu, která již byla naložena na cisternové lodě před 12. březnem. To značně stabilizovalo světové ceny na trzích a přineslo děravé kremelské pokladně 2 až 5 miliard dolarů, mnohem méně, než se obávali experti. Pak se stalo to, co nikdo nečekal: řadou mimořádně přesných úderů na ruskou ropnou infrastrukturu dokázala Ukrajina vyřadit z provozu značnou část terminálů, a snížit tak ruský vývoz této suroviny o celých 40 až 60 %! To je největší rána vůči ropnému exportu v novějších dějinách Ruska. Ovšem zatímco americké oslabení sankcí má jen krátkodobý účinek, škody způsobené dobře mířenými údery ukrajinských dronů budou nejspíše dlouhodobé: oprava poškozeného zařízení si vyžádá měsíce, ne-li léta.
Zhruba ve stejnou dobu Ukrajinci poblíž Bosporského průlivu raketou zasáhli tanker ruské stínové flotily, který převážel na 140 tisíc tun surové ropy. Nebylo to poprvé, co se jim podařilo trefit ruské loďstvo u tureckých břehů, leč časová shoda s jinými zásahy nenechává nikoho na pochybách, že se jedná o jednotnou strategii, jejímž smyslem je oslabení hlavního odvětví ruského průmyslu. Dopad této strategie ucítí Moskva v plné míře, až válka v Íránu skončí – teprve tehdy se ceny ropy na světových trzích stabilizují a ruské ztráty dosáhnou nebetyčné částky 250 až 500 milionů dolarů denně. Tehdy také bude zřejmé, jak a do jaké míry pomohly Ukrajincům americké rozvědné údaje o přesné poloze zasažených cílů.
Znalcům vycházejícím z premisy, že americká vláda záměrně pomáhá kremelskému diktátorovi vyhrát zločinnou válku, určitě nevadí skutečnost, že reálné skutky tomu nikterak nenapovídají. Ba naopak: poměr sil se v poslední době jednoznačně vychyluje ve prospěch Ukrajiny. Rusko nyní prožívá jakousi zmatečnou dobu. Ještě nikdy tamní veřejnost tak nedávala najevo pochybnosti o možném vítězství jako nyní. Marně ji Putin ujišťuje o tom, že „zvláštní vojenská operace“ probíhá striktně podle plánu – dnes se tomu směje i jeho vlastní propaganda. Ruskem se šíří poraženecká nálada a Putinovo žebrání o pomoc u oligarchů tonus společnosti rozhodně nezvedá. Vojenští dopisovatelé posílají z fronty hlavně Jobovy zvěsti, jako by se navzájem domluvili. Úřady je neprodleně strkají do blázinců, jenže se přidávají další a další. Jarní ofenzíva podle všeho zkrachovala dřív, než začala. Samotný spasitel Ruska tráví většinu času neznámo, ve kterém ze svých četných bunkrů.
Zato Ukrajinci přebírají strategickou iniciativu prakticky na všech frontách, stále hlouběji pronikají do ruského zázemí. Po čtyřech letech války je jasné, že samo o sobě ostřelování civilní zástavby a neselektivní zabíjení lidí je nezastraší. Přirozená únava z nekonečné války zatím nikde nesnížila připravenost Ukrajinců i dále bránit svou vlast, neprojevila se ve výbuších odporu proti prezidentovi. Zelenskyj i nyní zůstává politikem s nejvyšší podporou obyvatelstva v zemi. Jeho schopnosti ustát nejsložitější mezinárodní tlaky, umění vytvořit si manévrovací prostor nemůžou nevzbuzovat úctu. Jeho poslední diplomatické úspěchy uvádí poctivé pozorovatele v údiv: nejenže prosadil Ukrajinu ve světě coby spolehlivého dodavatele sofistikované vojenské techniky a na slovo vzatých odborníků, ale nečekaně navázal silné spojenecké styky v nejožehavějším regionu světa, jak s Izraelem, tak s jeho muslimskými sousedy.
Ti z expertů, kteří už odepisovali Ukrajinu a bouchali šampaňské na počest domněle neodvratného Putinova vítězství, budou mít nyní co vysvětlovat.
