Zmatek v řadách Trumpova kultu aneb Přerod z uctívání mírotvorce k deziluzi z válečného štváče
Vztahy stoupenců Donalda Trumpa procházejí zatěžkávací zkouškou, což platí i pro domácí scénu. Rozčarování neskrývají hlavně ti, kdo na něj sázeli jako na posla míru, který ukončí všechny války. Putinovu agresi neukončil a útokem na Írán vyvolal ekonomickou krizi.
Kult červených čepic ANO, SPD a Motoristů přivítal výhru Donalda Trumpa s velkým zadostiučiněním. Fascinovaly je jeho sliby, že obratem ukončí válku na Ukrajině. Udělá tak čáru přes rozpočet evropským „válečným štváčům“ včetně prezidenta Petra Pavla a Fialovy vlády, kteří podporovali snahu Ukrajinců uhájit svoji svrchovanost.
Jsem trumpista a chcimír
V listopadu 2024 nešetřil Andrej Babiš superlativy: „Já jsem velký fanoušek Donalda Trumpa. Jsem přesvědčen, že je nejlepším řešením pro Evropu a také pro celý svět… Jsem si jistý, že jeho vítězství přinese prosperitu Spojeným státům a světu mír.“
„Nechci válku. Jsem trumpista a chcimír a hlásím se k tomu,“ tvrdil šéf ANO v březnu 2025. Tehdy začaly Trumpovy rozhovory o ukončení války na Ukrajině, jež kvůli jeho měkkému přístupu k Putinovi dodnes nikam nevedly.
Tehdy se přidala i SPD, jež neúspěšně navrhovala parlamentní usnesení. „Poslanecká sněmovna vyjadřuje Donaldu Trumpovi svoji podporu a konstatuje, že v této věci bude jemu osobně i všem členům jeho administrativy v co nejvyšší míře nápomocna,“ citoval z něj Tomio Okamura.
„Politici nemají strašit válkou, jejich odpovědností je, aby války skončily. Přeji si, aby byl rok 2026 rokem míru, a já věřím, že bude,“ vyslovil víru premiér Babiš v letošním novoročním projevu, ale Trump jeho přání nevyslyšel.
Nejservilněji si z okruhu ANO počínal Radek Vondráček. „Já z toho, co se děje a co Donald Trump představuje, považuji za fascinující období, opravdu zažívám revoluční pocity a věřím, že je to dějinná změna a že je k lepšímu.“ Jaká je realita?
Osm vojenských operací
Donald Trump se označuje za „mírového prezidenta“, který údajně ukončil osm válek a zachránil dvacet milionů životů, což je jen nepodložená fabulace. Svůj hlavní cíl ukončit do jednoho dne až několika měsíců ruskou agresi dosud navzdory neurvalému tlaku na Kyjev nesplnil.
Trump založil svoji loutkovou Radu míru a sní o Nobelově ceně za mír. Ve skutečnosti během druhého funkčního období prokazoval trvalou ochotu využívat armádu v zámořských vojenských operacích. Už nyní překonal řadu svých předchůdců. Svůj program „Amerika na prvním místě“ přitom založil na odporu vůči novým válkám.
V jeho hnutí MAGA je silné izolacionistické křídlo, které po zkušenostech s tažením do Iráku a Afghánistánu odmítá jakékoli vojenské angažmá mimo Spojené státy. Dnes je frustrováno, protože Trump zahájil vojenské operace nejméně v osmi zemích: Somálsku, Iráku, Sýrii, Jemenu, Íránu, Nigérii, Venezuele, Ekvádoru a nyní podruhé v Íránu. Všechny spustil pod praporem boje proti terorismu a ohrožení bezpečnosti země, čímž odůvodňovali vojenské aktivity i jeho předchůdci.
Ve stejné době dokázal vyhrožovat i dalším zemím: Kolumbii, Kanadě, Kubě a Grónsku. K zásadnímu zlomu došlo po druhém napadení Íránu, jež destabilizovalo celý Blízký východ a vyvolalo krizi, z níž se bude svět dlouho vzpamatovávat.
Vrchol pokrytectví
Trump svoje nepromyšlené dobrodružství rozpoutal bez vědomí Kongresu a stanovení jasného cíle. Za vrchol pokrytectví lze považovat jeho výhrady vůči NATO, že mu v této válce nepomáhá, nebo ať ostatní zajistí zprůjezdnění zavřeného Hormuzského průlivu. Úspěchem bude, když NATO jeho šílené rozmary přežije.
Situace je zásadně odlišná od roku 2001, kdy islámští teroristé z al-Kájdy zaútočili přímo na území Spojených států a v troskách Světového obchodního centra v New Yorku zanechali tisíce obětí. To byl důvod k první historické aktivaci článku 5 alianční smlouvy, který říká, že útok na jednoho člena NATO je útokem na všechny. Tehdy nebyl problém dohodnout na půdě Aliance společný postup proti Usámovi bin Ládinovi.
Trump dnes s nikým kromě Izraele útok na Írán nekonzultoval přes varovné analýzy zpravodajských služeb ani nebyla napadena členská země NATO. Proto je jeho spílání spojencům jen absurdním odváděním pozornosti. Tento scénář se navíc odehrává krátce po vážné roztržce s Evropou kvůli výhrůžkám Grónsku. Netají se také zájmem rozložit EU.
Přestože několikrát ohlásil vítězství, íránský režim ovládaný revolučními gardami projevuje tuhý odpor. Situace v zemi může být podle nezávislých bezpečnostních analytiků paradoxně ještě horší než před intervencí. Další vyjádření Trumpa ohrožují civilní obyvatele včetně těch, co si přejí svobodnější režim.
Prezident války
Jak jinak si vysvětlit jeho hrozby, že zničí celý Írán během jediného dne, vrátí zemi do doby kamenné, a hodlá bombardovat i elektrárny a mosty? Jak hájit výroky „Otevřte ten z*sraný průliv, vy šílení bastardi, nebo budete žít v pekle!“ To nejsou projevy státníka, ale pomateného jedince žijícího v uzavřené virtuální bublině.
Trumpova válka nemá podporu ani doma. Jeho popularita před podzimními volbami do Kongresu klesá. Nepomáhají mu ani asociální prohlášení, že jeho vláda vede války, a proto nemůže financovat školky a federální programy zdravotního pojištění pro seniory, zdravotně postižené a nízkopříjmové občany.
Vše mají podle něj zaplatit jednotlivé státy i za cenu zvýšení daní. Trump naopak chystá razantní zvýšení výdajů na obranu, takže Babišovy iluze, že mu vysvětlí zaostávání v navyšování obranných výdajů kvůli sociálním programům, zůstanou jen iluzemi.
Íránská past láme podporu i dosavadních Trumpových věrných spojenců. Například lídři Alternativy pro Německo, kterou viceprezident J. D. Vance podpořil před volbami, projevili z Trumpa zklamání. Už není prezidentem míru, ale války. Navrhují stáhnout všechny americké jednotky z Německa. Proto nepřekvapí obrat SPD, která je s AfD ve stejné unijní frakci a dnes Trumpovu operaci odsuzuje.
Částečně brzdí i premiér Babiš, který dnes říká, že Trump je jiný než dřív. Nehodí se mu do krámu, že jeho vládě nadělil krizi, jejíž důsledky lze těžko odhadovat. Nejzarytějšími stoupenci Trumpa tak dnes u nás zůstávají fanatičtí ideologové v řadách Motoristů v čele s Petrem Macinkou. Nepřipouštějí si, že jeho chování destruuje i zájmy Česka a jeho podpora je stále kontraproduktivnější, až sebevražedná.
