Konec architektů hrůzy: Co říkali nejhorší nacističtí zločinci pár sekund před smrtí
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Dne 16. října 1946 bylo v Norimberku po rozsudku Mezinárodního vojenského tribunálu popraveno deset předních představitelů nacistického režimu.
- Hlavní obžalovaný Hermann Göring se popravě vyhnul tím, že těsně před exekucí spáchal v cele sebevraždu.
- Ostatní obžalovaní byli odsouzeni k různě dlouhým trestům odnětí svobody či zproštěni obžaloby a soudní procesy s dalšími nacistickými představiteli pokračovaly až do roku 1949.
Zúčtování s nacistickým Německem a jeho zločiny toho dne napsalo svoji nejznámější kapitolu. Přesně před 80 lety 16. října 1946 byli mezi 1. a 3. hodinou ranní z rozsudku Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku popraveni nejvýznamnější představitelé Třetí říše, které se podařilo spojeneckým vojákům dopadnout. Na šibenici v tělocvičně ve vězení přiléhajícím k místnímu Justičnímu paláci postupně skončilo deset mužů, před nimiž se třásla celá okupovaná Evropa. Někteří se dusili jen několik desítek vteřin, jiní umírali i celé minuty. Ostatní obžalovaní vyfasovali rozsudky odnětí svobody nebo byli zproštěni obžaloby.
Göringova sebevražda a konec předních nacistů
„Bůh ochraňuj Německo. Bože, smiluj se nad mou duší. Mým posledním přáním je, aby Německo obnovilo svou jednotu a aby v zájmu míru nastalo porozumění mezi Východem a Západem.“ Tak zněla poslední slova prvního popraveného válečného zločince. Byl jím bývalý ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop. K této „výsadě“ – být popraven jako první – však Hitlerův šéfdiplomat přišel jen pár hodin před samotnou exekucí. Původně měl jako první oprátku dostat šéf Luftwaffe a říšský maršál Hermann Göring. Tomu se však podařilo uniknout spravedlnosti a spáchal ve vězení sebevraždu, když skousl kapsli s kyanidem.
Göring se tak na poslední chvíli zařadil k dalším předním nacistům, kteří ukončili svůj život vlastní rukou. Připomeňme si, že vedle samotného Führera Adolfa Hitlera spáchal sebevraždu i říšský vůdce SS a šéf německé policie Heinrich Himmler či ministr propagandy Joseph Goebbels. Během věznění a čekání na proces v Norimberku se v říjnu 1945 v cele oběsil i šéf Německé pracovní fronty Robert Ley. Mezi odsouzenými k smrti (byť v nepřítomnosti) figuroval i Hitlerův tajemník Martin Bormann. Jeho osud v době procesu nebyl znám, teprve až v roce 1973 byl oficiálně prohlášen za mrtvého a za příčinu jeho smrti byla uvedena sebevražda, kterou spáchal 2. května 1945 po pádu Berlína. Sebevraždu na konci války spáchal například i říšský místodržící Sudet Konrad Henlein, který nesl velkou spoluzodpovědnost za rozbití předválečného Československa.
Kdo stanul na norimberské šibenici
Ale zpět do Norimberku. Po von Ribbentropovi na popravčí lešení zamířili další přední nacisté či vojenští představitelé Hitlerova režimu. Byl to náčelník vrchního velitelství Wehrmachtu polní maršál Wilhelm Keitel. Tento poslušný administrátor Hitlerových vojenských útočných plánů byl znám i tím, že v noci z 8. na 9. května 1945 podepsal v Berlíně-Karlshorstu druhou a definitivní kapitulaci Třetí říše. Jako voják žádal o změnu trestu, místo oběšení požadoval smrt zastřelením. Tribunál mu však nevyhověl.
Dalším popraveným byl rakouský advokát Ernst Kaltenbrunner, který stanul po smrti Reinharda Heydricha v čele Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), jenž koordinoval a zastřešoval veškeré represivní složky hitlerovského režimu. Po něm následoval hlavní nacistický ideolog a ministr pro okupovaná východní území Alfred Rosenberg, vládce okupovaného Polska Hans Frank, vydavatel antisemitských novin Der Stürmer Julius Streicher či organizátor nucených prací a totálního nasazení v Německu Fritz Sauckel.
Po něm na řadu přišel mozek plánování vojenských operací Wehrmachtu generálplukovník Alfred Jodl. Tento důstojník, který 7. května 1945 podepsal německou kapitulaci v Remeši, žádal stejně jako Wilhelm Keitel smrt zastřelením. Ani jemu nebylo vyhověno. Devátým oběšeným byl Wilhelm Frick. Jméno tohoto bývalého ministra vnitra by mohlo být v českém prostředí více známo, neboť Frick byl v letech 1943 až 1945 posledním říšským protektorem v Čechách a na Moravě. Jako poslední byl popraven Arthur Seyss-Inquart, který se v roce 1938 významně podílel na anšlusu Rakouska a po většinu války působil jako místodržící v okupovaném Nizozemí.
Průběh poprav a dohra norimberských procesů
Všichni obžalování svoji vinu do poslední chvíle popírali a podle toho vesměs vyznívaly i jejich poslední věty vynesené před popravou. Například Julius Streicher se odmítl obléci do obleku a pod šibenici byl přiveden v podvlíkačkách. Po celou dobu vykřikoval „Heil Hitler“ a „Bolševici vás jednou pověsí“. Jednotlivé popravy však neprobíhaly hladce. Během nich totiž nedocházelo ke zlomení vazu a rychlé ztrátě vědomí, a proto se někteří odsouzenci v oprátce dusili i dlouhé minuty.
Další obžalovaní obdrželi rozsudek odnětí svobody, například Hitlerův zástupce a přepisovatel knihy Mein Kampf Rudolf Hess byl odsouzen na doživotí. Tři lidé byli zproštěni viny. Mezinárodní vojenský tribunál rovněž označil za zločinecké čtyři významné organizace Třetí říše – SS, gestapo, Sicherheitsdienst (SD) a Sbor politických vedoucích NSDAP.
Popravou obžalovaných a uvězněním dalších čelných představitelů hitlerovského režimu však činnost justice v obsazeném Německu neskončila. Americká správa v Norimberku vedla následné norimberské procesy ve své okupační zóně proti dalším civilním i vojenským představitelům Třetí říše až do roku 1949.
