Kdo zabil Tycha Braheho? Mezi podezřelými z vraždy je král i geniální astronom Kepler
Chcete naše zprávy v Googlu přednostně?
- Významný dánský astronom Tycho Brahe prožil pestrý život plný úspěšných nebeských pozorování i královských intrik, kvůli kterým musel nakonec odejít do Prahy na dvůr Rudolfa II.
- Po hostině u Petra Voka v říjnu roku 1601 náhle onemocněl a do dvou týdnů zemřel, což vyvolalo mýty o prasklém močovém měchýři i podezření z otravy rtutí.
- Mezi hlavní podezřelé z případné vraždy patřil jeho bratranec nebo jeho český spolupracovník Johannes Kepler, který díky Braheho precizním datům po jeho smrti zformuloval své slavné astronomické zákony.
Před 425 lety se odehrála slavná hostina v paláci Petra Voka, během níž měl Tychovi Brahemu prasknout močový měchýř. Smrt dánského astronoma dodnes doprovází řada pověstí, spekulací a konspiračních teorií. Zemřel skutečně proto, že nechtěl urazit svého hostitele a vstát od stolu? Otrávil ho jeho ambiciózní kolega Johannes Kepler? Nebo ho snad nechal zavraždit sám dánský král?
Psal se 13. říjen roku 1601 a dánský astronom Tycho Brahe zasedl k večeři v paláci Petra Voka na Hradčanském náměstí. Po hostině se odebral do svého sídla na Pohořelci, kde se roznemohl a dva týdny nato zemřel. Náhlý skon slavného astronoma vzbudil obrovský ohlas, který svým způsobem pokračuje dodnes. Příčinu smrti se totiž nikdy nepodařilo odhalit a o podezřelé nebyla nouze.
Astronom bez nosu: Když Tycho Brahe hasil spor o matematiku mečem
Tycho Brahe prožil život, o jakém se mohlo vědci v 16. století jen zdát. Narodil se do jednoho z nejmocnějších rodů dánského království. Jak se od mladého aristokrata očekávalo, vystudoval na univerzitě v Kodani filozofii a rétoriku a poté odjel za právnickým vzděláním do Lipska. Tycho však měl jiné zájmy. Když se v roce 1565 dostal díky dědictví ke značnému jmění, opustil právnickou kariéru a začal se věnovat svým koníčkům – matematice, alchymii a především astronomii.
S jakým zapálením se do vědy pustil, dokazuje epizoda z jeho mládí, kdy se ještě jako student pustil do hádky se svým příbuzným Manderupem Parsbjergem. Jelikož spor o matematický teorém nedokázali vyřešit na papíře, sáhli po nástroji, který je sice slabší, ale o dost pádnější než pero. Po meči. Brahe ze souboje vyšel se ctí, ale bohužel také s odseknutým nosem. Až do smrti ho nahrazoval kovovou protézou. Podle pověstí byla vyrobena ze zlata. Rozbor jeho ostatků ale dokázal, že byla pravděpodobně mosazná.
V době, kdy Tycho začal studovat noční oblohu, ještě neexistovaly dalekohledy. Nezbytným předpokladem pro práci astronoma proto byl bystrý zrak a zručnost při zacházení s plejádou komplikovaných sextantů, kvadrantů, astrolábů a dalších měřicích pomůcek. Tycho s nimi dokázal operovat jako málokdo jiný. Data získaná z jeho měření byla natolik přesná, že je bylo možné přeložit do matematického jazyka a použít pro popis toho, co se skutečně na obloze děje. Brahe sám nebyl dostatečně zručný matematik, aby rovnice vypracoval. S jedním takovým se ale měl poznat v Praze.
Opilý los i šokující objev: Jak Tycho Brahe popsal první supernovu
Než se Tycho octnul v hlavním městě Svaté říše římské, byl už prominentní vědec a zámožný džentlmen. Po smrti svého otce zdědil obrovské jmění. Žil v zámku obklopen nesčetnými hosty, vědci, učenci, armádou sluhů a menažérií zvířat. Mimo jiné s ním pobýval dvorní šašek Jepp – údajně nadaný nadpřirozenými věšteckými schopnostmi – a také ochočený los. Ten se však jednoho večera opil pivem a po pádu ze schodů tragicky zahynul.
Pestrý společenský život mladého aristokrata nijak nezdržoval od seriózního vědeckého výzkumu. Během jednoho pozorování si v roce 1572 všiml, že se v konstelaci Kassiopeii objevila nová hvězda. V jeho době šlo o doslova šokující objev, protože panovalo přesvědčení, že nebesa stvořil Bůh, a jsou proto neměnná. Brahe ale svým měřením naprosto důvěřoval. Rok poté proto vydal práci De nova stella, kde jako první vědec popsal princip supernov.
Práce Brahemu přinesla značný věhlas a stal se z něj vyhledávaný host na evropských univerzitách. Během pobytu v Řezně se seznámil s českým kolegou, astronomem, alchymistou a lékařem Tadeášem Hájkem. Oba spojilo dlouholeté přátelství a byl to právě Hájek, kdo Braheho do Prahy pozval.
Aféra s královnou a hněv panovníka: Proč musel Brahe prchnout do Prahy
Nebýt shody náhod, možná by se Tycho Brahe v Praze nikdy neoctnul. Dánský král Frederik II. byl totiž stejně zapálený mecenáš věd jako Rudolf II. Svého astronoma si považoval natolik, že mu dal zařídit supermoderní laboratoř a observatoř na ostrově Hven v úžině Öresund. Brahe se stal na ostrovním panství v podstatě neomezeným vládcem a ve svém studeném, větry bičovaném sídle pracoval přes dvacet let. Kdyby nepřišel o královskou podporu, patrně by zde setrval až do smrti. Po smrti jeho mecenáše Frederika však na dánský trůn zasedl Kristian IV. Ten k Brahovi choval podstatně menší sympatie než jeho otec.
Nový král nemohl Tycha Braheho vystát. Vadila mu jeho arogance, krutost, s jakou zacházel s poddanými na „svém“ ostrově, i pohrdání dánskými zvyklostmi. Astronom si mimo jiné dovolil vzít si za ženu neurozenou vesničanku. Aby to nestačilo, dvorem kolovaly pověsti, že Braheho milenkou je sama králova matka – Žofie Frederika Meklenbursko-Zvěřínská.
Královna Žofie byla na ostrově Hven častou návštěvnicí, s Brahem ji ale pojil s největší pravděpodobností jen zájem o vědu. V každém případě astronom přišel o královskou záštitu a stipendium nezbytné k udržování nákladného životního stylu. Při hledání nového mecenáše mu přišla vhod nabídka jeho dávného známého Tadeáše z Hájku, nyní osobního lékaře Rudolfa II. Brahe se proto v roce 1599 vydal s rodinou, služebnictvem i šaškem Jeppem do Čech.
Hostina u Petra Voka a agónie: Proč je historka o prasklém měchýři nesmysl
Centrum evropské vědy mohlo být pro tehdy třiapadesátiletého Braheho městem zaslíbeným. Rudolf II. ho ubytoval na vrcholu Pohořelce, kde měl zároveň i malou observatoř. Udělil mu také štědrou apanáž a pověřil ho úkolem šitým na míru – sestavením katalogu hvězd. Asistovat mu při tom měl matematik a správce císařských horoskopů Johannes Kepler. V pražské astronomické laboratoři tím vznikl doslova dream team. Brahe byl vynikající pozorovatel, v matematice ale pokulhával. Kepler byl naopak geniální matematik, ale trpěl krátkozrakostí. V době před vynálezem dalekohledu se tedy musel spokojit s daty naměřenými jeho kolegy. Jak se bohužel ukázalo, Brahe se do sdílení výsledků svých měření nijak nehnal. Lakomost je dnes zmiňována jako jeden z možných důvodů jeho náhlé smrti.
Jak praví známá pověst, Tycho Brahe se roznemohl po hostině v hradčanském paláci Petra Voka z Rožmberka. Údajně si nedovolil vstát od stolu, aby svého hostitele neurazil, a zadržoval nutkání na toaletu tak dlouho, dokud mu nepraskl močový měchýř. Zkazka je zjevný nesmysl, protože Brahe byl slavný vědec a postavení u císařského dvora mu určitě dovolovalo odejít na záchod. Jeho náhlé onemocnění se ale skutečně projevilo 13. října 1601 po hostině a bujaré pitce ve Vokově paláci. Po návratu domů nebyl schopen močit, trpěl bolestmi a po dvou týdnech strávených v agónii 24. října zemřel.
Symptomy dochované v dobových zápisech ukazují na akutní onemocnění ledvin. Když ale byly jeho ostatky v roce 1901 vyzvednuty z krypty kostela Panny Marie před Týnem, odebrali z nich vědci před opětovným pohřbením vzorek vlasů a vousů. Ten se pak v roce 1991 dostal do rukou dánských vědců a jejich rozbor přinesl šokující odhalení. Vzorek obsahoval vysokou koncentraci rtuti, která ve velkých dávkách způsobuje selhání ledvin.
Rtuť ve vousech a ukradená data: Měl geniální Kepler důvod vraždit?
Podrobnější měření sice později hypotézu otravy rtutí zpochybnilo, pověst ale přetrvala. Možná proto, že existuje hned několik podezřelých. Jedním z nich byl Braheho vlastní bratranec hrabě Eric. Jak už víme, Tycho musel z Dánska odcestovat poté, co upadl v nemilost mladého krále Kristiana, s jehož matkou měl udržovat milostný poměr. Dánští historici připisují Brahově pobytu na královském dvoře velkou důležitost. Podle některých dokonce jeho aféra s královnou inspirovala Williama Shakespeara k sepsání hry Hamlet plné intrik, nevěr a vražd. Eric Brahe byl naopak na novém dvoře zapsán velmi dobře. Jeho deník objevený historikem Peterem Andersenem odhalil, že se několikrát setkal s královým bratrem Hansem, od nějž možná obdržel rozkaz nepohodlného bratrance odstranit. V deníku se sice Eric k atentátu nepřiznává, v době Tycheho otravy ale skutečně pobýval coby diplomat v Praze.
Dalším kandidátem na atentátníka je Johannes Kepler. Jak sám přiznává, ihned po kolegově smrti se hbitě zmocnil žárlivě střeženého archivu Braheho měření. Obrovské množství pečlivě sestavených dat byl přesně ten materiál, který krátkozraký matematik pro své rovnice potřeboval. V roce 1609 díky nim mohl vydat zásadní dílo Astronomia Nova, kde poprvé definoval své zákony popisující pohyby planet kolem Slunce. Tvůrce horoskopů Rudolfa II. tím trochu paradoxně udělal tečku za astrologií a vyslal lidstvo do éry astrofyziky.
Domnívat se, že byl Kepler ochoten kvůli přístupu k Braheově tabulkám vraždit, je ale patrně přehnané. K odkazu svého kolegy se vždy hlásil a jeho dílo přímo na titulní straně uvádí, že je založeno na měření Tycha Braha.
Pravděpodobnější je, že se bál, aby se archiv nestal předmětem právních sporů. Král Kristian totiž odmítl legitimizovat Braheho sňatek s neurozenou Kirsten Barbarou Jørgensdatter. Podle dánských zákonů proto jeho potomci neměli nárok na tituly ani na hmotné dědictví. V Praze se sice žena i děti dočkali povýšení do šlechtického stavu, otázka pozůstalosti se ale mohla vléct celé roky a Kepler nehodlal čekat.
Jak prozíravý krok Kepler učinil, dokazuje osud souboru Braheových přístrojů. Krátce po jeho smrti přinesl Galileo Galilei do astronomického pozorování dalekohled. Drahocenné astroláby, sextanty, kvadranty a grafometry byly odsunuty do role pomocných nástrojů. Ve skladu na ně sedal prach a za třicetileté války je pohltil požár. Jediné dva dochované sextanty jsou uloženy v pražském Technickém muzeu.
