Jefim Fištejn: Co znamená vítězství? Íránský režim utrpěl těžké rány, kritika Donalda Trumpa ale převažuje
Jsou sdělovací prostředky a komentátoři schopní v každém světovém dění vidět jenom známku zjevného úpadku americké civilizace a důkaz dalšího v řadě fiaska prezidenta Trumpa. Na posledním obletu Měsíce americkou kosmickou lodí s lidskou posádkou je zaujal hlavně průšvih s ucpanou toaletní mísou, který prý dokresluje celkový debakl vesmírného programu NASA.
Záchranná mise, jež umožnila dostat z nitra Íránu navigátora sestřeleného amerického letadla a vrátit ho zpět do vlasti, byla podle jejich názoru zbytečným utrácením velkých peněz ve srovnání s mizernou podporou užitečných nelegálních přistěhovalců. To si pište, že i celkový mezistav vojenského střetu s íránskou teokratickou diktaturou takto kriticky ladění experti nemohou hodnotit jinak než jako potupnou porážku Ameriky a triumfální vítězství perských mulláhů.
Avšak ve světovém tisku – zvlášť tam, kde to čekáte nejméně – lze najít sady otázek zakládající důvod pro opačný názor. Zde je letmý výběr z možných otázek:
Jestliže za 40 dní války Amerika a její izraelský spojenec vyhladili dočista celou vládnoucí elitu protivníka – náboženskou, vojenskou, politickou, zpravodajskou: Nejvyššího vůdce, jeho nástupce, ministra obrany, náčelníka generálního štábu, hlavu rozvědky, tajemníka Rady bezpečnosti, velitele Islámských revolučních gard, velitele pozemních, námořních a leteckých sil, všechny rádce Nejvyššího vůdce, všechny důstojníky první a druhé garnitury, zatímco protivník nedokázal zasáhnout jejich jediného velitele, jedinou aspoň trochu známou postavu – jestliže toto je vítězství, pak čemu se říká porážka? Američané museli vynaložit mimořádné úsilí pro přežití ministra zahraničí a předsedy parlamentu Íránu, aby vůbec měli s kým vést nějaká jednání – čípak je to debakl?
Jestliže námořní síly Íránu jsou pouhou vzpomínkou na minulost a jeho loďstvo odpočívá na dně, dvě třetiny systémů protivzdušné obrany jsou na šrot, veškerý obranný průmysl je spálen na troud, dvě třetiny raketových ramp jsou vymazány z povrchu zemského, jestliže americká a izraelská letadla celodenně beztrestně ovládají celý íránský vzdušný prostor a Íránci je jen bezmocně pozorují v nebi nad Teheránem, Tabrízem, Isfahánem a Bander-Abbasem a přitom se domýšlivě označují za vítěze – pak co vlastně znamená slovo „poražený“?
Jestliže celá země od hlavy až k patě je protknuta sítěmi cizí rozvědky a Izraelci, potažmo Američané, slyší v přímém přenosu hovory vysokých velitelů a dokonale znají trasy jejich pohybu, jsou schopni se libovolně napojit na kamery pouličního sledování a pak je odstřelují jak na pouťové střelnici, a místní tisk to prohlašuje za drtivé vítězství – jak pak může vypadat porážka?
Jestliže íránské národní hospodářství je dnes v bodě nula, továrny leží v troskách, univerzity natrvalo zavřely brány, výzkumná centra jsou rozbita na cimpr-campr a nejopatrnější odhady ekonomických škod činí doteď 400 miliard dolarů, a jak víme, i v době před vypuknutím bojů v zemi panovala bída a nedostatek všeho, znehodnocování rijálu dosahovalo oblačných výšin, příští rok slibuje přinést další sucho – a takhle vypadá vítězství, pak čemu se vlastně říká porážka?
Jestliže jediné letadlo sestřelené nad územím konfliktu spadne přímo doprostřed soustředění armády, Stráží islámské revoluce a lidových milicí a ti nedokážou zajmout jediného člena posádky a nečinně přihlížejí tomu, jak Američané provádí na nepřátelském území drzý výsadek a odváží své lidi domů bez jediné ztráty, zatímco Íránci se na to bezmocně dívají z první řady – a přitom celá potupa není zahanbující porážkou, ale slavným vítězstvím, pak co vůbec znamenají tato směšná slova? Že Teherán nebyl fyzicky dobyt a nezavlála nad ním bílá vlajka, ačkoliv ho vlastně nikdo nedobýval?
Tyto záludné otázky položil světu Jamal Sultan, šéfredaktor egyptského deníku Al-Mesryoon. Asi doteď marně čeká na odpovědi.
