Nebouchejme šampaňské! Šílený Trump, zločinci z Íránu a Izrael jen odložili skok z útesu. Problém zůstává
Svět si hlasitě vydechl. Válka mezi Spojenými státy a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé, si dává pauzu. Bylo vyhlášeno čtrnáctidenní příměří. Možná se teď stabilizují ceny nafty i benzínu a Hormuzským průlivem opět poplují lodě s ropou, plynem, hnojivy a dalším zbožím. Nekřičme ale hurá. Ani nebouchejme šampaňské. Problémy na Blízkém a Středním východě přetrvávají. Vyřešeno nebylo zatím nic.
I když válčící strany vyhlásily příměří a vyjádřily ochotu jednat o míru, propast mezi jejich názory zůstává daleko větší, než tolik měří v poslední době tolik rozebíraný Hormuzský průliv. Ten má zhruba čtyřicet kilometrů a procházelo ním před válkou, která vypukla koncem února, více než dvacet procent světového vývozu ropy a zhruba stejné množství zkapalněného zemního plynu.
Kvůli zvýšeným cenám pohonných hmot se nám proto zdálo, že právě Hormuz je hlavním bodem sporů. Ale není tomu tak, byl to pouze jeden z boláků, které jsme objevily na íránském, americkém a izraelském těle i těle dalších zainteresovaných států. Nebývalému zájmu o průliv lze ovšem porozumět, protože v Americe skočil galon benzínu na 4 dolary a u nás nafta na téměř 50 korun. Lidi, v překladu voliči, proto tlačí na politiky, aby s tím něco udělali. Aby ukončili tu zatracenou válku, jinak nám ještě více podraží rohlíky. Stalo se. Bylo zatím oznámeno uzavření příměří. To je skvělá věc, protože jak zpívá ve svém starém hitu brněnská kapela Synkopy 61 „válka je vůl“.
Důvod k jásání to ovšem rozhodně není. Velké, a možná nepřekonatelné rozpory, přetrvávají. Podívejme se na několik fází vývoje, který nás čeká. Z toho pochopíme, že šampaňské by ještě mělo zůstat na ledu.
Fáze první: Kdo vlastně vyhrál?
Sledujeme u toho mediálně velmi výživnou diskusi, které se už naplno chopily sociální sítě a hlásné trouby všemožných diplomacií po světě. Donald Trump si je jistý vítězstvím. On si je ale něčím takovým jistý vždy, i když nějaký zápas prohraje. Íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti se zase pochlubila tím, že Teherán donutil „Velkého Satana“ (myslí se tím Amerika) přestat bombardovat a byl donucen k vyjednávání. Izrael říká, že některé důležité cíle v Íránu splnil, ale že věc není dokončena. Mezitím, a to s vývojem v regionu bezprostředně souvisí, dál bombarduje pozice teroristického hnutí Hizballáh v Libanonu. A Hizballáh je spojencem Íránu.
Ve skutečnosti nikdo nevyhrál a nikdo ani neprohrál. Írán byl ale oslaben.
Fáze druhá: Jaké budou podmínky případné mírové dohody?
To je ve hvězdách. Názory znesvářených stran jsou na některé věci tak strašně rozdílné, že těžko může být uzavřena smysluplná mírová dohoda, která vydrží léta. Určitě ji nepodepíše Izrael. Amerika možná, protože Trump je obchodník a dohody miluje. Írán ale není připraven v některých záležitostech ustoupit, Právě proto zkrachovala nedávná jednání o jeho jaderném programu s USA a Trump zahájil válku.
Vyjmenujme si několik bodů, na kterých s velkou jistotou nemůže být shoda: Souhlas s dalším obohacováním uranu ze strany Íránu, protože ten takové dohody několikrát v minulosti porušil a obohacoval i pro vojenské účely s cílem získat atomovou bombu. Teherán bude požadovat i zrušení všech sankcí. To je nepřijatelné, pokud se režim zásadně nezmění. Objeví se otázka zaplacení kompenzací Íránu za válečné škody. To je naprostá fikce. Mimochodem to chtěla dát do mírové dohody s Ruskem i Ukrajina. Dále přijde na řadu v jednání zrušení či omezení amerických základen v regionu. Ani to se nestane. V příštích letech určitě ne. No a Izrael odmítne požadavky na okamžité ukončení války s Hizballáhem a dalšími proiránskými skupinami v regionu. I s nimi by se dalo vyjednat příměří. Ale pouze separátně s Jeruzalémem.
Zbývá věc nejdůležitější – že válka nebude pokračovat. To se dá domluvit. Otázkou je, jak dlouho to bude platit.
Fáze třetí: Jaký je výhled regionu Blízkého a Středního východu?
V tomto případě musíme být velmi skeptický. Politici i lidé ve většině států světa pojali válku v Íránu jako soupeření tamních islamistů a Ameriky, v jejímž případě to bylo personifikováno do osoby Donalda Trumpa. Jenže cíle, které Washington sledoval, se primárně netýkaly samotné Ameriky. Ta není ohrožena íránskými balistickými střelami, na to je příliš daleko. Z oblasti na rozdíl od minulosti už ani neodebírá ropu a zemní plyn. Největší zájem na oslabení a zničení vojenské a jaderné síly Íránu měl a má Izrael. A také země jako Saúdská Arábie, Katar či Spojené arabské emiráty. Írán totiž dlouhodobě ohrožuje jejich ekonomickou prosperitu a bezpečnost.
Výhled ve fázi tři není dobrý. Írán, pokud nebude úplně sražen na kolena a nezmění se tam islamistický režim, bude s Izraelem dál soupeřit a možná i válčit. Navíc na Blízkém východě je mnoho míst, kde není vyřešeno zatím nic – Gaza, Západní břeh Jordánu, Libanon, křehká je situace v Sýrii a Iráku. Že by celkové pnutí skončilo s válkou s Íránem se vůbec nedá předpokládat.
Zastavení bombardování, příměří a případná jednání o míru nastala i několika dalších důvodů.
Írán by se v případě pokračování útoků ocitl na pokraji ekonomického a vojenského kolapsu. Které by mohly vést k pádu režimu.
Izrael je sice odhodlaný, ale také vyčerpaný. Vedl dlouhou válku v Gaze, nemá už tolik munice v rámci protiraketové obrany, jeho ekonomika trpí a držet na frontách statisíce záložníků je vnitropoliticky ošidné. V zemi se totiž blíží parlamentní volby. Ty se mají konat do konce září. Premiér Benjamin Netanjahu bude bojovat (pokolikáté už?) o své další politické přežití. To si vyžaduje na nějakou dobu alespoň příměří.
Oddech už potřeboval i někdy šílený Donald Trump. Válku v Íránu zahájil bez posvěcení Kongresem. Dvě třetiny Američanů tento konflikt nepodporují. A podobně jako v Izraeli budou na podzim v polovině Trumpova prezidentského mandátu volby, kterým se říká midterms. Uskuteční se 3. listopadu a ve hře bude všech 435 křesel ve Sněmovně reprezentantů a 35 ze stovky senátních míst. Nemusí to dopadnout pro republikánskou stranu dobře, a to by oslabilo i Trumpa. Takže válka v Íránu musela skončit. Čím dříve, tím pro Trumpa lépe.
Írán byl sice oslaben, ale vojensky nebyl zničen. Islamistický režim v Teheránu přetrvává. Stejně jako přetrvávají problémy v regionu. Přesto díky za příměří. Dobrá bude i nějaká případná mírová dohoda USA s Íránem. Ale nejsme na konci válečné stezky. Máme jen přestávku. Může být krátká i dlouhá. Žádnou jistotu v ničem nemáme.
